Nebo když se strýčkové a tety pomyslně vracejí do lavic (ale už bez učebnic). Po deseti letech. Po patnácti letech. Po třiceti letech... A přesto, když někdo v chatové skupině napíše „Pamatujete na třídní, když nám zakázala jít na výlet, protože jsme si špatně zabalili sešity?“, všichni přesně víme, kdo to byl, co se stalo – a ještě i kdo tehdy tajně udělal sbírku na ty nové obaly.
Setkání ze střední školy je zvláštní událost. Něco mezi déjà vu, časovým skokem a skupinovou terapií se smíchem. A trochu i módní přehlídkou a „jak dobře se tváříme, že se vůbec nic nezměnilo (až na ty děti, šediny a hypotéky)“.
Jak zorganizovat setkání ze školy a neztratit při tom rozum
Organizátor setkání je hrdina. Dobrovolník. Nebo člověk, co omylem napsal „mohli bychom se někdy setkat“ a ostatní to vzali smrtelně vážně. A tak si ten jeden odvážlivec začne zjišťovat, kdo ještě vůbec žije v Česku, a pomalu sbírá odpovědi typu „přijdu, ale jen pokud tam nebude XY“ nebo „záleží, jestli bude mít muž službu“ (přeloženo: „pokud se mi nebude chtít, mám výmluvu“).
Depositphotos
Organizace setkání krok za krokem
Všechno začíná nápadem. Nejlepší je hned na úvod vytvořit skupinu na Messengeru, WhatsAppu nebo e-mailu, kde jsou všichni dostupní. Pokud kontakty nemáte, je třeba je nejdříve vypátrat – přes společné známé.
Dotazník je záchrana
Náhrada za nekonečné překřikování se v chatech je nejlepší vytvořit jednoduchý online dotazník (např. přes Google Forms). Co se tam ptát?
- Máš zájem o setkání?
- Který měsíc/termíny ti vyhovují?
- Upřednostňuješ oběd, večeři, víkendový brunch...?
- Budeš potřebovat ubytování nebo odvoz?
- Máš nějaké intolerance/alergie?
- Přijdeš, i když bude třídní? (to je jen tak, pro pobavení)
Místo, jídlo, pití
Když se zjistí počet zájemců a orientační datum, vybírá se místo.
Důležité otázky:
- Bude to restaurace, pronajatý salon nebo něco neformálního – např. altán, chata, školní jídelna?
- Objednává se menu předem nebo každý platí sám?
- Potřebujeme řešit speciální diety (bezlepkové, vegetariánské)?
- Potřebujeme DJ-a, reproduktory, karaoke, projektor? (v případě, že se promítají fotky nebo videa ze střední)
Zjišťování účasti a dopravy
Zní to jako samozřejmost, ale mnoho lidí se ozve „možná“ – zde pomůže termín na závazné potvrzení účasti.
Zjistěte i, kdo má auto a ví někoho vzít. Jsou lidé, kteří by rádi přišli, ale logistika je odradí. Řekněme si rovnou – pokud jim zařídíte odvoz, získáváte plusové body na dalších deset let.
Třídní učitelka na setkání ze školy – ano či ne? A co s darem?
Dohodnout se na daru pro třídní je celkem samostatná drama. Květy? Víno? Ovocný strom do zahrady? Domácí? Poukázka? Každý má jiný nápad. Někdo navrhuje šálek s nápisem „Nejlepší třídní na světě“, jiný raději masážní polštář („Vždyť měla s námi dost starostí“).
Nakonec se udělá společný výběr – něco milého, osobního a zároveň praktického. A hlavně – důležitá je přítomnost, ne cena daru. Učitelé si pamatují ty, kteří pozdraví i po letech, ne jen ty, co donesli velkou kytici.
Pokud se rozhodnete pozvat třídní, je zvykem:
- Osobně jí zavolat nebo napsat (formálně, mile, srdečně).
- Dohodnout se, že jí všechno platíte (večeři, pití, pokud je potřeba, i cestu).
- Zajistit dar.
Tu jsou tipy:
- Kytice: klasika, ale dejte si záležet – ne supermarkety.
- Živý květ v květináči: dlouho vydrží a učitelky je často milují.
- Kniha s osobním věnováním (např. beletrie, pamětní kniha).
- Personalizovaný dar: obraz s třídním motivem, ručně psané odkazy žáků...
- Zážitkový dárek: poukaz do wellnessu, divadla, knihkupectví.
Jak probíhá setkání ze školy?
Začíná to decentně – objetí, trochu formální smalltalk. Pak přijdou drinky. Jedna fotka. Druhá. Vzpomínky se míchají s pivem, někdo vytáhne starou přezdívku, někdo jiný tajemství, které „ještě stále nikdo neví“.
Až najednou zjistíte, že je půlnoc. A že se vám nechce jít domů. Protože tohle není jen setkání. Je to návrat do verze sebe, která měla méně vrásek a více bezstarostnosti. První minuty jsou mírně rozpačité. Někteří se poznávají jen po hlase nebo podle očí – protože brada, vlasy a kila dělají divy.
Potom se někdo ozve s: „Ty jsi úplně stejný/stejná!“ (i když není, ale v dobrém). Následně se začne lavina smíchu, interního humoru, vzpomínek.
A přijdou i fotky. Fotky ze střední, maturitní tablo, společné výlety. Budou kolovat a spustí se lavina: „Marnost, to jsem fakt já?“ a „Aha, ty jsi ještě tehdy neměl bradu!“ – na což dotyčný odvětí: „A teď mám i břicho, ne jen bradu.“
Udílí se titul „Největší překvapení“ (muž i žena), často spontánně, na základě toho, kdo o sobě co stihl říci. Třídní se předá dar a někdo si připraví krátký příhovor (zachytí dojetí i smích). Průběžně se řeší „kdo, s kým, kdy, co“ – tj. pátrání po starých klepech.
O půlnoci někdo navrhne, že by se to mělo opakovat častěji. (Zatím vždy neúspěšně, ale tradice to je.)
Co si obléci na setkání ze školy
Tato část je obzvlášť citlivá. Hlavně pro ženy. V chatu probíhají konverzace typu: „A co makeup? Protože já už nestíhám jít na obočí.“
Muži mají otázky jednodušší: „Mohu přijít v riflích?“ (Odpověď: Samozřejmě. Ale aspoň v čistých.) Ženy, naopak, zvažují všechno – od laku na nehty po typ podpatku, který zvládnou do druhé ranní. A zároveň si balí zodpovědnost za domácnost do kabelky, spolu s rtěnkou a výčitkami.
Ale pokud je něco jisté, tak to, že po půl hodině setkání se všichni rozhovoří, smějí a už nikoho nezajímá, kdo má co na sobě. Důležité je, kdo se jak má. Kdo si zachoval smysl pro humor. Kdo ví přiznat, že „už dávno nepije“, ale dnes dělá výjimku.
Dámský a pánský šatník
Dámy:
Dilema mezi „stahovacími punčochami“ a „džíny na pohodu“. Všechno závisí na místě a náladě. Pokud jdete do restaurace, elegantní verze casual outfitu je top volba:
- Šaty (ale ne svatebního typu, pokud to neorganizujete v zámku).
- Sukně a blůza.
- Elegantní kalhoty a top.
- Boty? Podpatky ano, ale zvolte takové, v kterých vydržíte. Tenisky jsou dnes i k šatům zcela vhodné.
Páni:
Chlapi to řeší s nadhledem. Ale zas – když přijdou všichni v tričkách a jeden v obleku, je trapné. Proto:
- Rifle nebo chinos + košile (s krátkým či dlouhým rukávem podle sezóny).
- Pokud máte blejzr, jste hvězda.
- Boty čisté, ideálně ne tenisky na běh.
- Vyžehlené oblečení je bonus (není to samozřejmost).
Oblékněte se tak, aby vám bylo příjemně, ale zároveň se cítili trošku „slavnostně“. Je to přece výjimečný večer. Něco jako módní pocta sobě spřed let – jen s lepším vkusem.
A ráno po setkání?
Ráno bývá trochu skřípající. Nejen v hlavě – po vínku, smíchu, tanci a nekonečných debatách – ale i v srdci. V tom dobrém. Doznívá dojetí, drobné záchvěvy nostalgie. Člověk se probírá nejen z kocoviny, ale i z časového skoku. Najednou se cítí opět tak, jako před lety – když ještě nebyly hypotéky, bolesti v křížích, ranní vstávání kvůli dětem či pracovní meetingy o osmé.
Ty vzpomínky, které ožily během večera, se pomalu usazují jako sladký zákal v čaji. A zjistíte, že některá přátelství – i když usnula na pár let – se dají probudit za patnáct minut. Nebo za jednu písničku. Jeden přípitek. Jednu větu, kterou jste si kdysi říkali potichu v lavici.
Setkání mají v sobě něco magického. Připomenou nám, odkud jsme vyšli. Kým jsme byli. A hlavně – že i když jsme se rozprchli do světa, něco nás stále spojuje. Společné roky, vzpomínky, vůně školního bufetu, třídní humor a ten zvláštní pocit, že někam patříme. Protože když jednou patříte do nějaké třídy, už z ní nikdy úplně nevystoupíte.
Tak si to uchovejte. Možná se další setkání podaří o pět let, možná o deset. Ale pokud i ne – ty smíchem provoněné večery, fotky z mobilu a nové zprávy ve skupině zůstanou. A to, co se probudilo mezi lidmi, kteří se kdysi dělili o svačinu a taháky – to jen tak znovu neusne.
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
