Když se podíváme na statistiky délky života, jeden fakt nás nepřestává udivovat. Muži umírají v průměru o 5-7 let dříve než ženy. Tento rozdíl se opakuje napříč kulturami, kontinenty a desetiletími. Ale proč je tomu tak?
Odpověď není jednoduchá. Ano, něco má na svědomí životní styl - vyšší míra kouření, rizikovější povolání či méně preventivních prohlídek. Moderní věda však ukazuje, že hlubší příčiny se skrývají v biologii, genetice, imunitě, hormonech i ve společenských očekáváních. Není to tedy jen o tom, že by muži nechtěli žít zdravěji.
Pokud se podíváme blíže, uvidíme, že za zkráceným životem mužů stojí spleť drobných detailů, které dohromady tvoří velmi jasný obraz.
Historický pohled na mužskou délku života
Rozdíl mezi muži a ženami tu nebyl vždy ve stejné míře. Na začátku 20. století byl rozdíl menší - v Evropě a USA žily ženy jen o 2 až 3 roky déle. Později však právě války, fyzicky náročná práce a nižší zdravotní péče přispívaly k tomu, že životní dráha obou pohlaví byla kratší a vyrovnanější.
Po druhé světové válce se však začal rozdíl prohlubovat. Masivní rozšíření kouření, vyšší výskyt srdečně-cévních chorob u mužů a postupné prodlužování života díky medicíně ukázaly, že ženy čerpají větší benefity z prevence a hormonální ochrany estrogenu. Dnes rozdíl v průměru dosahuje 5-7 let ve prospěch žen, přičemž v některých zemích až 10 let.
Biologie mozku a rozhodování
Výzkumy naznačují, že část mozku odpovědná za plánování a hodnocení rizika, prefrontální kortex, se u mužů vyvíjí pomaleji a zůstává menší. Evoluce nám, ženám, totiž dala silnější nástroj na rozvážné rozhodování, což se spojovalo s úlohou péče o rodinu. Ženy mají i vyšší hladinu oxytocinu, hormonu podporujícího sociální vazby a adaptivní chování.
Mužský mozek je sice větší, ale ne vždy efektivnější při vyhodnocování následků riskantního chování. I proto se u mužů častěji objevuje tendence k impulzivním rozhodnutím - ať už jde o riskantní jízdu, extrémní sporty, nebo finanční hazardy. Tím ale ještě nekončíme.
Depositphotos
Genetické faktory
Jedním z důvodů kratšího mužského života je i genetika. Ženy mají dva chromozomy X, muži jen jeden X a jeden Y. Chromozom Y je menší a obsahuje méně genů, což znamená, že muži mají menší rezervu při opravách genetických chyb. Pokud dojde k mutaci na chromozomu X, žena má stále druhou kopii, která často chybu vykompenzuje. Muž takovou možnost nemá.
Tento rozdíl může přispívat k vyššímu výskytu některých genetických chorob a celkově k nižší odolnosti organismu vůči poškozením. Navíc se ukazuje, že s přibývajícím věkem muži častěji ztrácejí části Y chromozomu v krevních buňkách, což se spojuje s vyšším rizikem rakoviny a srdečně-cévních chorob.
Imunitní systém
I ženský imunitní systém je obecně silnější. Ženy produkují více protilátek po očkování a jejich tělo efektivněji bojuje s infekcemi. Hlavní roli v tom hraje estrogen, který stimuluje aktivitu imunitních buněk. Mužské tělo je více závislé na testosteronu, který naopak imunitu tlumí.
To však má i svou odvrácenou stránku. Ženy jsou náchylnější na autoimunitní onemocnění, kde imunitní systém doslova útočí proti vlastnímu tělu. Muži takto trpí méně, ale platí za to slabší ochranou proti virům a bakteriím.
Rozdíly v metabolismu a zpracování léků
V neposlední řadě, muži a ženy odlišně reagují i na léky a toxické látky. Ženy mají jiný poměr tuku a vody v těle, což ovlivňuje, jak se léčiva vstřebávají a odbourávají. Například u některých sedativ mají ženy delší čas odbourávání, což znamená, že jim lék působí silněji a déle.
Muži zase častěji pracují v prostředích, kde jsou vystaveni toxinům - chemikáliím, prachu, těžkým kovům - což dlouhodobě zhoršuje zdraví jater, plic i metabolismus. Rozdíly v metabolismu se tak spojují s rozdíly v životním stylu a vytvářejí další faktor zkrácené mužské délky života.
Zdraví srdce a hormonální ochrana
U hormonu estrogen ještě chvíli zůstaneme. Srdce je motor našeho těla a právě v této oblasti vidíme jeden z největších rozdílů mezi muži a ženami. Muži mají až dvojnásobné riziko srdečně-cévních onemocnění a není to jen o životosprávě.
Ženy mají totiž jistou výhodu - hormonální ochranu estrogenem, zejména před menopauzou. Estrogen pomáhá chránit srdce před tzv. hypertrofií, tedy zbytněním srdečního svalu, který je pak méně pružný a nucen pracovat rychleji. To vede k tachykardii, vysokému tlaku a časem i k selhání srdce.
Muži tuto přirozenou ochranu nemají, a proto jejich srdce čelí větší zátěži. Pokud k tomu přidáme kouření, stres či nedostatek pohybu, riziko se násobí. Je to citlivé téma, protože právě choroby srdce jsou jedním z nejčastějších důvodů předčasného úmrtí mužů.
Životní styl a prevence
Když se podíváme na každodenní život, vidíme, že muži ke svému zdraví přistupují jinak než ženy. Méně často chodí k lékaři, prevenci odkládají, protože se cítí dost silní (mentálně i fyzicky) nebo mají pocit, že to ještě není nutné. Nejednou je za tím i jednoduchý strach z výsledků nebo představa, že návštěva lékaře je projevem slabosti.
Muži mají zároveň vyšší míru kouření a častěji sahají po alkoholu, což sice může na chvíli uvolnit napětí, ale z dlouhodobého hlediska jejich zdraví oslabuje. A nesmíme zapomenout ani na pracovní prostředí. Právě muži častěji vykonávají fyzicky náročné či nebezpečné profese, kde jsou vystaveni riziku úrazů nebo toxických látek. To vše se spojuje do obrazu, který zvyšuje riziko vážných onemocnění včetně rakoviny či srdečně-cévních chorob. Muži, proč tolik riskujete?
Depositphotos
Duševní zdraví a sociální izolace
Duševní zdraví je na tom, bohužel, podobně. Ačkoliv se deprese statisticky častěji diagnostikuje u žen, právě muži jsou ti, kteří mají vyšší míru úmrtí na sebevraždu. Existuje jev nazývaný „gender paradox“ - ženy častěji přemýšlejí o sebevraždě, ale muži častěji končí fatálně. V praxi to znamená, že muži třikrát až čtyřikrát častěji umírají vlastní rukou než ženy.
Jedním z důvodů je, že o svých problémech nemluví. Cítí tlak společenských očekávání, že musí být silní, nesmí ukázat slabost, a tak místo otevřenosti volí mlčení. Méně vyhledávají odbornou pomoc, zřídka chodí na terapii a často se snaží problémy přežít sami. To je však staví do ještě větší osamělosti. K tragickým rozhodnutím dochází nejednou impulzivně, někdy i pod vlivem alkoholu, který, jak víme, snižuje zábrany a zvyšuje riziko fatálního konce.
Z toho vyplývá, že jedním z největších problémů, o kterém se málo mluví, je osamělost mužů. Tradiční normy maskulinity říkají, že muž má být tvrdý, nezávislý, že nemá plakat a už vůbec ne mluvit o svých pocitech. V důsledku toho se mnozí muži uzavírají do sebe a jejich vnitřní prožívání zůstává prostě neviditelné. A my, ženy, tomu často nepomůžeme.
Sociální izolace je tichým, ale velmi silným faktorem, který zvyšuje riziko depresí a sebevražd. V regionech, kde je navíc slabší dostupnost zdravotní péče nebo duševní podpory, je situace ještě vážnější. Muži tu zůstávají bez jakékoliv opory, jako by jejich problémy nebyly dostatečně důležité. Pravda je však opačná. Duševní zdraví mužů je stejně zásadní jako fyzické, a jeho zanedbávání přináší tragické důsledky.
Muži v tom nemají být sami
Když se podíváme na všechny tyto souvislosti - biologii, hormony, životní styl i společenská očekávání - vidíme, že muži to v mnoha ohledech nemají jednoduché. Jejich kratší život není výsledkem jedné chyby, ale spleti faktorů, které je postupně oslabují. A proto potřebují ne posměch či obvinění, ale pochopení. Potřebují, abychom je poslouchali, abychom jim podali pomocnou ruku, abychom je povzbudili k prevenci a péči o své zdraví. Není hanbou jít na prohlídku, promluvit si s lékařem, ani otevřít se blízkým o tom, že něco není v pořádku.
Možná právě tyto malé kroky (rozhovor, podpora, povzbuzení) dokáží postupně měnit statistiky a prodloužit životy mužů, kteří jsou našimi otci, bratry, partnery či přáteli. Protože muži nepotřebují návody na přežití. Potřebují cítit, že v tom nejsou sami.
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
