Láska versus věrnost: Proč lidé podvádějí, i když upřímně milují?

Proč lidé podvádějí

Nevěra patří mezi nejtěžší a nejbolestivější zkušenosti ve vztahu. Ne proto, že by šlo jen o fyzickou blízkost s někým jiným, ale proto, že se při ní narušuje důvěra - něco, co je ve vztahu křehké a nenahraditelné. 

A tak těžko se získává zpět. Často nás šokuje zjištění, že podvádějí i lidé, kteří upřímně tvrdí, že milují. Vždyť přece by měli být ve vztahu šťastní, ne? Zdá se to jako paradox, který nedává smysl. Pokud někoho miluji, proč bych riskoval ztrátu toho nejcennějšího? Odpověď však není tak jednoznačná. 

Láska vs. věrnost

Proč to neznamená vždy to samé? Mnozí lidé nevěru automaticky spojují s tím, že už mě daná osoba nemiluje. Jenže to není úplně pravda. Milovat a zůstat věrný jsou dvě rozdílné věci. Láska je cit, který cítíme k partnerovi - hluboké pouto, náklonnost, péče. Věrnost je rozhodnutí a vědomá volba. Být věrný znamená, že i když přijdou pokušení nebo nejistota, člověk zůstane pevně stát při svém partnerovi.

Nevěra proto často neznamená, že city zmizely. Někdy se stane v momentě slabosti, jindy je to důsledek dlouhodobého vnitřního napětí, které člověk nedokáže zpracovat jinak. Můžeme milovat, ale zároveň se cítit nenaplněni, zmatení nebo neschopní komunikovat své potřeby. V takových chvílích je nevěra únikem. Někdy zkratem, jindy vědomým.

Prázdná místa ve vztahu

Každý, kdo už někdy byl ve vztahu, si umí představit, co to obnáší. Ve vztazích se časem objevuje rutina. To, co na začátku působilo jako ohňostroj emocí a vášně, se přirozeně usadí. Není to špatné, právě tato stabilita vytváří pocit bezpečí. Jenže ne každý člověk dokáže tuto proměnu přijmout. Pro některé je rutina nudou, pro jiné přichází pocit zanedbání nebo nedostatku pozornosti.

Člověk může partnera milovat, ale pokud se cítí osamělý, nepochopený nebo odpojený, jeho psychika začne hledat způsob, jak zaplnit prázdné místo. Nevěra tehdy nepůsobí jako zrada, ale jako pokus získat něco, co chybí. Například uznání, blízkost nebo adrenalin. Vnitřní rozpor umí být však krutý. Miluji toho, s kým žiji, ale zároveň dělám něco, co mu ublíží. Uf! 

nevěra ve vztahu
Depositphotos

Touha po novém nebo adrenalinu

I v této souvislosti se vracíme k našim mozkům. Ty jsou nastaveny tak, že silně reagují na nové podněty. Když poznáváme někoho nového, vyplavuje se dopamin - hormon potěšení, který nám přináší pocit euforie. V dlouhodobých vztazích tento efekt přirozeně slábne, protože partnera známe a novota se přirozeně vytrácí.

Někteří lidé se s tím dokážou vyrovnat a nacházejí jiné způsoby, jak udržovat vztah živý. Jiní podlehnou pokušení hledat tyto vzrušující pocity jinde. To neznamená, že by svého partnera přestali milovat. Jen nedokázali zpracovat potřebu vzrušení a novoty ve vztahu, který se stal předvídatelným.

Co se děje v mozku při nevěře?

Nevěra není jen o morálních volbách či slabosti, ale i o biologii. V okamžiku, kdy člověk vstoupí do nové aféry, jeho mozek reaguje podobně jako při zážitcích, které přinášejí silný stimul - například při sportu či užívání návykových látek. Jak jsme již naznačili, vyplavuje se dopamin, který přináší pocit euforie a zakázané tak působí ještě lákavěji. Současně se v tělesném kontaktu ale uvolňuje oxytocin - hormon připoutání, který může vytvářet iluzi hluboké blízkosti i tam, kde jde jen o krátkodobý vztah. 

Navíc se aktivují i stresové hormony (adrenalin, kortizol), které zvyšují napětí a excitaci. Právě tato neurochemická směs způsobuje, že pro některé lidi je extrémně těžké zastavit se, i když v hloubi srdce partnera stále milují. Aféra se může stát návykovou ne proto, že by chyběla láska doma, ale proto, že mozek si zvykl na drogu novoty.

Potřeba sebehodnoty a uznání

Dalším častým důvodem, proč lidé podvádějí, je nízké sebevědomí. I když mají doma partnera, který je miluje, necítí se sami dostatečně dobří. Potřebují něco extra. Potřebují vnější potvrzení, že jsou atraktivní, žádaní, zajímaví. Aféra nebo i obyčejný flirt jim může dodat pocit, že ještě stále stojí za to.

Paradoxně, někdy lidé podvádějí právě proto, že partnera velmi milují a bojí se, že pro něj nejsou dost. Nevěra jim dává krátkodobý pocit sebehodnoty, ačkoli dlouhodobě přináší ještě více viny a pochybností.

Sociální sítě a dostupnost možností

Dnešní doba vytváří podmínky, ve kterých je podvádění jednodušší než kdykoli předtím. Vždyť si to jen představme. Sociální sítě, seznamovací aplikace či pracovní prostředí neustále nabízejí nové kontakty a interakce. Stačí několik zpráv, pár lajků či nevinný flirt a hranice mezi přátelskou komunikací a emocionální nevěrou se začne rozmazávat. 

Pro někoho je nevinný chat s bývalým partnerem úplně normální, pro jiného zásadní zrada. I proto vznikají konflikty - protože každý má hranice věrnosti nastavené jinak. Vztahy dnes vyžadují ještě více otevřené komunikace o tom, co je pro koho přijatelné a co už ne. Kdy tedy začneme skutečně otevřeně komunikovat?

Proč to tak bolí?

Když se nevěra odhalí, největší rána často nepřichází z toho, že partner byl s někým jiným. Nejvíc bolí ztráta důvěry. Pocity zrady, lži a znehodnocení jsou intenzivní a dlouhodobě přetrvávají. Mnozí podvedení partneři se ptají, co jsem udělal(a) špatně nebo proč nestačím? 

Odpověď většinou není o nedostatcích jedné osoby, ale o dynamice celého vztahu. To neznamená, že vina je na obou stranách. Zodpovědnost za podvádění vždy nese ten, kdo se rozhodl zradit. A to je důležité pochopit. Ale pokud chceme pochopit i nevěru, musíme se podívat na to, co ve vztahu chybělo, kde se ztratila komunikace nebo intimita.

obnova důvěry po nevěře
Depositphotos

Co dělat po odhalení nevěry?

Když se nevěra odhalí, chaos a bolest mohou úplně přemoci schopnost racionálně uvažovat. Prvním krokem je proto vytvořit si bezpečný prostor na rozhovor - místo a čas, kde se oba partneři mohou vyjádřit bez křiku a přerušování. Zde přichází na řadu otevřená diskuse o hranicích, co bylo překročeno, co je pro koho přijatelné a jaké podmínky jsou nutné pro pokračování vztahu. Velmi účinnou pomůckou může být psaní deníku, tedy zaznamenávání pocitů, hněvu i otázek, které by jinak zůstaly potlačené. Umožňuje to později komunikovat věci klidněji. 

Mnohé páry také nacházejí oporu v párové terapii, kde je přítomen odborník schopný nasměrovat rozhovor konstruktivním způsobem. To, co se jeví jako konec, může být začátek nového dialogu - ale pouze pokud se oba rozhodnou pracovat na pravdivosti, transparentnosti a postupné obnově důvěry.

Dá se důvěra úplně obnovit?

Ano, někdy se dá. Ne vždy a nikdy ne rychle. Důvěra je jako sval po zranění: potřebuje čas, dobrý plán a pravidelnou rehabilitaci. Obnova začíná rozhodnutím obou. Ten, kdo zradil, je ochoten nést dlouhodobé nepohodlí (otázky, nejistoty, potřebu transparentnosti) a ten, kdo byl zrazen, je ochoten zkusit otevřít srdce navzdory strachu.

Obrovskou chybou však bývá přeskočit smutek. Ten je součástí léčení. Smutníme za obrazem vztahu, jaký jsme si mysleli, že máme. Když smutek prožijeme a přitom aktivně budujeme nové rituály, nová setkání, nové MY, vzniká šance na druhou kapitolu. Možná zralejší, pravdivější, méně naivní a právě proto pevnější.

Každý vztah je jiný. Některé páry se po nevěře rozejdou, protože bolest a ztráta důvěry jsou příliš velké. Jiné páry však dokážou najít cestu k sobě zpět. Někdy právě krize odhalí, co bylo dlouhodobě zanedbané a oba partneři se rozhodnou pracovat na sobě i na vztahu.

Obnova důvěry je dlouhý a náročný proces. Vyžaduje upřímnost, trpělivost a ochotu odpustit. Není to jednoduché a ne vždy je to možné. Ale tam, kde je láska skutečně hluboká a oba partneři se rozhodnou zůstat, může být nevěra paradoxně začátkem nové, silnější kapitoly.

Velký paradox ve vztahu

Podvádění, i když někoho milujeme, je jedním z nejtěžších paradoxů ve vztazích. A v životě celkově. Nevěra se neděje jen zlým lidem ani jen špatným vztahům. Děje se tam, kde jsme unavení, osamělí, nemluvíme o tom důležitém a kde jsme uvolnili hranice, které mají chránit to nejcennější. Láska je hluboké rozhodnutí. Ale aby přežila, potřebuje údržbu - pozornost, pravdivost, růst a rituály spojení.

Pokud se ve vašem životě objevil tento paradox, že někdo podváděl, ačkoliv miloval, neznamená to konec vašeho příběhu jako člověka. Znamená to, že je čas zastavit se, pojmenovat, čelit pravdě a vybrat si vědomější cestu. Ať už spolu, nebo každý zvlášť. Porozumění sice není ospravedlnění. Ale bez porozumění zůstáváme ve tmě. A ve tmě se snadno zakopneme znovu. 

Zdroj úvodnej fotky: Freepik

0 komentárov

autor komentu

Vaše meno:

ČO ČÍTAJÚ OSTATNÍ

Z NÁŠHO YOUTUBE