Když se mluví o poruchách příjmu potravy, nejčastěji se zmiňuje anorexie nebo bulimie. Méně známá, ale stejně závažná diagnóza je ARFID - Avoidant/Restrictive Food Intake Disorder (vyhýbavá nebo restriktivní porucha příjmu potravy).
Jedná se o relativně novou kategorii, která se do oficiální diagnostiky dostala až v roce 2013, a proto se o ní ve společnosti ještě mnoho neví. Často se zaměňuje s dětskou vybíravostí nebo se bagatelizuje jako rozmarné chování. Pravdou však je, že ARFID je vážný problém s dopady na fyzické zdraví, psychickou pohodu i sociální vztahy.
Co ARFID ve skutečnosti znamená
ARFID je porucha příjmu potravy, která se od ostatních liší tím, že není motivována snahou zhubnout nebo změnit postavu. Problém spočívá v samotném aktu jedení, ve strachu nebo odmítání konkrétních jídel, v nadměrné senzorické citlivosti či v nedostatku zájmu o jídlo. Typické rysy proto jsou ARFID:
- jídelníček omezený na velmi malý počet potravin, které považujeme za bezpečné
- vyhýbání se určitým chutím, texturám, vůním nebo barvám jídla
- intenzivní strach ze zvracení, dušení nebo jiných nepříjemných pocitů
- úplná absence radosti z jídla, které se pro mnohé stává zdrojem úzkosti namísto potěšení
Taková omezení mohou vést k nedostatku živin, ztrátě hmotnosti či zpoždění růstu u dětí. Navíc se jídlo z praktické i společenské součásti života mění na něco, co je třeba kontrolovat a co člověka izoluje od okolí.
Proč to není jen obyčejná vybíravost
Je přirozené, že děti v určitém věku odmítají některé potraviny. Většina z nich však postupně rozšíří své chutě a naučí se přijímat širší škálu jídel. Při ARFID však tento vývoj nenastává.
Rozdíly mezi běžnou vybíravostí a ARFID:
- Trvání a intenzita: Zatímco běžná vybíravost v jídle trvá měsíce, při ARFID jde často o roky bez zlepšení.
- Důsledky na zdraví: U dětí s ARFID jsou časté deficity živin, problémy s růstem a oslabená imunita.
- Psychologický stres: Jídlo způsobuje paniku, stud nebo konflikty s rodinou.
- Sociální izolace: Člověk se vyhýbá rodinným obědům, školním jídelnám či pozvánkám do restaurace, protože neví nic z nabídky sníst.
Příkladem může být dítě, které konzumuje jen chléb a těstoviny bez omáčky, nebo teenager, který pravidelně odmítá společné obědy se spolužáky. Takové chování má dalekosáhlé důsledky nejen pro zdraví, ale i pro sociální integraci.
Tři podoby ARFID
Odborníci rozlišují tři základní formy ARFID, které se mohou i kombinovat. Každý typ má odlišné mechanismy, ale společným znakem je výrazné omezení jídelníčku s reálnými následky.
1. Senzoricky podmíněný typ
Člověk odmítá jídlo kvůli jeho struktuře, vzhledu nebo vůni. Problém není rozmar, ale intenzivní senzorická citlivost. Například textura masa, krémové polévky nebo ovoce může vyvolat odpor až na úrovni reflexu.
2. Typ vyvolaný strachem
Vzniká po negativní zkušenosti - například dušení, zvracení nebo bolestivý zážitek spojený s jídlem. Od té doby se osoba vyhýbá podobným potravinám a někdy i celým kategoriím jídel ze strachu, že se situace zopakuje.
3. Typ s nízkým zájmem o jídlo
Jídlo jednoduše nepřitahuje pozornost. Lidé s tímto typem cítí hlad slaběji, jedí málo a často zapomínají na jídlo. Důsledkem je podvýživa, i když nejsou přítomny úzkosti ze samotného jedení.
Depositphotos
Proč ARFID vzniká
Jedna jediná příčina neexistuje - ARFID je výsledkem kombinace více faktorů:
- Biologické predispozice: Vrozená citlivost na chutě, vůně či struktury.
- Negativní zkušenosti: Dušení, silné zvracení, bolestivý zážitek, alergická reakce.
- Psychologické faktory: Úzkost, obsedantně-kompulzivní prvky nebo nadměrná potřeba kontroly.
- Neurovývojové poruchy: Výzkum ukazuje časté propojení s autismem a ADHD.
- Sociální prostředí: Tlak na jedení, zesměšňování, ale i nedostatek podpory při zkoušení nových jídel.
ARFID se často objevuje v dětství, ale bez pomoci může přetrvávat do dospělosti a ovlivnit celé fungování člověka.
Kdo má vyšší riziko trpět tímto onemocněním
- děti s výraznou senzorickou citlivostí
- osoby s diagnózou autismu nebo ADHD
- jedinci s trávicími obtížemi nebo potravinovými alergiemi
- lidé, kteří přežili traumatické zkušenosti spojené s jídlem
- chlapci a muži, u kterých se porucha diagnostikuje méně často, protože společnost spojuje problémy s příjmem potravy převážně se ženami
Jak ARFID vypadá v každodenním životě
Fyzické následky
- nedostatek vitamínů a minerálů
- úbytek hmotnosti nebo zastavení růstu u dětí
- chronická únava, slabší imunita, problémy s trávením
- zhoršená kvalita pokožky, vlasů a zubů
Psychické a sociální důsledky
- každodenní stres spojený s jídlem
- vyhýbání se oslavám, návštěvám či cestování
- snížené sebevědomí, pocit hanby nebo izolace
- konflikty s rodinou, která může situaci nesprávně chápat
Poruchy, které se mohou zaměňovat s ARFID
Poruchy, které se mohou na první pohled podobat na ARFID, jsou rozmanité a právě proto je správná diagnostika často velmi náročná. Některé děti či dospělí, kteří odmítají určitá jídla, striktně se vyhýbají konkrétním konzistencím nebo si udržují extrémně omezený jídelníček, vůbec nemusí trpět ARFID, ale jinou diagnózou se zdánlivě podobnými projevy.
Senzorická porucha zpracování podnětů
Častým příkladem je senzorická porucha zpracování podnětů, která se často vyskytuje při poruchách autistického spektra - jedinec může být natolik citlivý na textury či vůně, že odmítá jíst jídla s drsnou konzistencí nebo výraznou aromou, přičemž primárním problémem není úzkost z jídla, ale senzorické přetížení. Podobně se může zaměňovat fobie ze zadušení nebo zvracení, která patří mezi specifické úzkostné poruchy. V tomto případě je vyhýbání se jídlu důsledkem strachu z určité tělesné reakce a ne komplexní poruchy příjmu potravy.
Generalizovaná úzkostná porucha nebo obsedantně-kompulzivní porucha
Další možností je generalizovaná úzkostná porucha nebo obsedantně-kompulzivní porucha, kde jídlo nabývá charakteru spouštěče úzkosti nebo obsedantního chování, ačkoli nejde přímo o ARFID. V některých případech může být příčinou i organické onemocnění - gastrointestinální problémy, reflux, potravinové alergie či intolerance, které způsobují nepříjemné pocity po konzumaci a následné vyhýbání se jídlu. To vše ukazuje, že hranice mezi ARFID a jinými stavy nejsou vždy jasné.
Proto je podle odborníků nezbytné, aby diagnostika probíhala v týmu zkušených specialistů - lékařů, psychologů, výživových odborníků a často i terapeutů se zkušeností v oblasti senzorických poruch. Správné rozlišení příčiny problémů je totiž klíčové pro výběr vhodné léčby. Zatímco při ARFID je účinná kombinace nutriční podpory a psychoterapie zaměřené na zvládání úzkosti, při organických příčinách je potřebná lékařská léčba a při senzorické hypersenzitivitě specifické postupy k postupnému snižování citlivosti.
Bez odborné pomoci může být snadné ARFID buď přehlédnout, nebo naopak diagnostikovat nesprávně, což může vést k zpoždění účinné pomoci a zbytečnému utrpení dítěte či dospělého.
Depositphotos
Diagnostická kritéria pro ARFID
Diagnostická kritéria pro ARFID jsou poměrně přesně vymezena v DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, 5. vydání), který tuto poruchu zařadil do kategorie poruch příjmu potravy až v roce 2013. Jde tedy o relativně novou diagnózu, a i proto je v praxi často nerozpoznaná nebo nesprávně interpretovaná.
Podle DSM-5 se ARFID diagnostikuje tehdy, když je příjem potravy omezen do takové míry, že to vede k závažným důsledkům - ať už na tělesné zdraví, růst a vývoj, nebo na sociální a psychické fungování člověka. Klíčovým diagnostickým znakem je, že toto omezování není motivováno touhou zhubnout, obavou z přibírání či zkresleným vnímáním vlastního těla, což odlišuje ARFID od klasických poruch jako je mentální anorexie nebo bulimie.
DSM-5 popisuje několik typických projevů, které musí být přítomny, aby se uvažovalo o této diagnóze:
- Výrazný úbytek hmotnosti nebo neprospívání v růstu: U dětí a dospívajících se sleduje odchylka od růstové křivky, u dospělých zřetelný úbytek na váze bez jiné zjevné příčiny.
- Nedostatek živin: Například deficit železa, vitamínů nebo jiných důležitých mikroživin, který je důsledkem jednostranné nebo minimální stravy.
- Závislost na enterální výživě nebo výživových doplňcích: Někteří lidé s ARFID musí doplňovat živiny prostřednictvím speciálních přípravků, protože běžné jídlo jejich potřeby nepokryje.
- Výrazné narušení psychosociálního fungování: Člověk se vyhýbá společným aktivitám, kde se podává jídlo, zažívá stres či úzkost při společném stravování, nebo jeho omezený jídelníček zásadně ovlivňuje každodenní život.
Zároveň DSM-5 zdůrazňuje, že tyto projevy nejsou vysvětlitelné jinou poruchou nebo onemocněním - například potravinovou alergií, celiakií či onemocněním trávicího traktu. Stejně tak nesmí být důsledkem nedostatku potravin nebo kulturních zvyklostí. Důležité je vyloučit i jiné psychické poruchy, které mohou omezovat stravování, jako jsou specifické fobie, posttraumatická stresová porucha nebo deprese.
Odborníci zdůrazňují, že k diagnostice ARFID nepostačuje jen samotný omezený jídelníček. Mnohé děti či dospělí jedí jednostranně, ale nemají vážné zdravotní důsledky. Rozhodující je právě to, zda takové stravování vede k měřitelným negativním následkům. Proto je proces diagnostiky komplexní a zahrnuje lékařská vyšetření (krevní testy, sledování růstu, hodnocení výživového stavu), psychologické rozhovory a někdy i využití speciálních dotazníků, jako je například NIAS (Nine-Item ARFID Screen).
Správná diagnostika je zásadní nejen proto, aby se ARFID odlišil od jiných poruch, ale také proto, že od ní závisí výběr vhodné léčby. Pokud se porucha nesprávně interpretuje jako obyčejná dětská vybíravost nebo jakási lenost při jídle, dítě či dospělý mohou přijít o potřebnou odbornou podporu. Včasné rozpoznání ARFID proto představuje první a klíčový krok ke zlepšení kvality života, fyzického zdraví a psychické pohody.
Proč je důležité hledat pomoc včas
ARFID neznamená jen jiné stravovací návyky. Pokud se neřeší, může vést k vážným komplikacím. Včasná pomoc má zásadní význam:
- snižuje riziko vážné podvýživy a zdravotních problémů
- ulehčuje práci s úzkostmi spojenými s jídlem
- zabraňuje sociální izolaci
- u dětí zvyšuje šanci, že se jídelníček přirozeně rozšíří
Možnosti podpory
- Terapie: Zejména kognitivně-behaviorální nebo specializovaná terapie zaměřená na práci s úzkostí a senzorikou.
- Nutriční poradenství: Dohled nad doplňováním chybějících živin a prevence zdravotních následků.
- Multidisciplinární přístup: Spolupráce lékařů, psychologů, výživových odborníků a v případě dětí i rodiny.
- Podpora okolí: Respektující, bez zesměšňování a s důrazem na malé, postupné kroky. Také postupné vystavování novým potravinám v bezpečném prostředí a bez tlaku.
ARFID není rozmar ani obyčejná vybíravost, jak se může na první pohled zdát. Je to reálná a vážná porucha, která zasahuje zdraví, psychiku i společenský život. Dobrou zprávou je, že s odbornou pomocí a citlivým přístupem se dá zvládnout a život člověka se může výrazně zlepšit. Nejdůležitější je nezlehčovat problém, hledat odbornou podporu a vytvářet prostředí, ve kterém je jídlo postupně znovu bezpečnou a přirozenou součástí života.
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
