Věděli jste, že už v roce 1950 položil Turing tuto otázku, když navrhl svůj slavný Turingův test? O pár dekád později vznikl první chatbot naprogramovaný jako psychoterapeut. Jmenuje se Eliza. No a co dnes? Dnes máme celou řadu aplikací jako Woebot, Replika či Wysa, které slibují emocionální podporu bez čekání nebo jakékoliv stigmy.
Ale dokáží opravdu poskytnout to, co člověk potřebuje v špatném emočním období? V období, kdy potřebuje pochopení, vyslechnutí a skutečnou lidskou podporu? A co v případě, když je problém složitější než jen pár pochmurných dnů?
V digitálním věku a v roce 2025, kdy jde AI stále více a více do popředí, si klademe otázku: může umělá inteligence (AI) nahradit terapeuty? A měla by vůbec?
Výhody AI‑terapie: dostupnost, anonymita a rychlost
AI nástroje nabízejí podporu 24/7, což ocení lidé s hektickým rozvrhem nebo žijící mimo velká města, kde jsou terapeuti nedostupní, resp. musí za nimi cestovat několik kilometrů či hodin. Jejich nízká cena či dokonce bezplatné verze lákají hlavně mladší generaci, která nechce čekat měsíce na termín u terapeuta. Vždyť přece jsme si zvykli mít všechno rychle.
Navíc, konverzace s chatbotem může být pro některé méně stresující než otevření se člověku - anonymita totiž snižuje stigmu a člověk se může uvolnit už při prvním kroku. Kromě toho AI dokáže sesbírat údaje o náladě či chování uživatele a poskytovat personalizované zpětné vazby.
Omezení AI: chybí empatie, kontext a emocionální hloubka
Přes technologický pokrok AI nedokáže nahradit skutečnou empatii a emocionální naladění. To dokáže poskytnout pouze kvalifikovaný terapeut. Když jde o komplexní problémy nebo traumata spojená se stresem, úzkostí či sebevraždou, AI rozhodně nestačí.
Navíc se může stát, že algoritmy nebudou rozumět kulturním, individuálním nebo psychologickým nuancím, čímž budou generovat nerelevantní či potenciálně škodlivé odpovědi. Jak upozorňují odborníci, bez osobního kontaktu se ztrácí vztah a terapeutický proces, který často přináší růst.
Depositphotos
Etická rizika a ochrana soukromí: Když osobní data nejsou jen čísla
Na první pohled působí terapeutické chatboty nevinně - stačí si s nimi psát a oni poslouchají, dávají zpětnou vazbu, povzbuzují. Ale za touto interakcí se skrývá množství etických otázek, které jsou čím dál palčivější. Proč? Protože uživatel v emocionálně zranitelném stavu sdílí intimní, citlivé informace, které by jinak řekl jen důvěryhodnému odborníkovi nebo blízké osobě.
A tato data nezůstávají jen v rozhovoru - jsou uchovávána, analyzována, někdy i prodávána nebo použita k trénování dalších modelů. S tím ale přichází spousta jiných otázek a problémů.
1. Zneužití dat a komerční praktiky
Ne všechny AI aplikace splňují normy určené pro zdravotnická zařízení. To znamená, že se nemusí řídit stejnými pravidly jako psychologové nebo psychiatři. Některé služby v podmínkách používání připouštějí, že údaje mohou být použity k vývoji produktů, někdy dokonce i k cílené reklamě. A to může představovat přímé porušení důvěrnosti - základního principu jakékoliv psychologické pomoci.
Představte si situaci, kdy uživatel v důvěře popíše svou úzkost spojenou s tělesnou nedostatečností a pár dní nato mu začne vyskakovat reklama na výživové doplňky či estetické zákroky. Není to sice nezákonné, ale je to neetické a také manipulativní.
2. Nedostatečná ochrana před únikem informací
AI systémy jsou sice čím dál lépe zabezpečené, ale stále existuje riziko úniků dat, ať už hacknutím, technickým selháním, nebo interní chybou ve společnosti. A na rozdíl od běžného hesla či e-mailu, únik duševních zápisků, detailů o traumatu nebo myšlenek na smrt může mít nevratné následky - od sociálního znevýhodnění po zneužití informací v pracovním prostředí.
V kontextu ochrany zdraví jde o velmi citlivou kategorii údajů. Při tradiční terapii máte záruku mlčenlivosti, při AI službě často nemáte kontrolu nad tím, kdo k údajům přistupuje, a to i v případě smazání aplikace nebo účtu.
3. Právní odpovědnost je nejasná
Pokud by AI terapeut poskytl nesprávnou radu, řekněme, že by doporučil izolaci místo vyhledání odborné pomoci, kdo za to nese odpovědnost? Vývojář? Provozovatel platformy? Uživatel, který si špatně vyložil odpověď? Zde vstupujeme do šedé právní zóny, kterou aktuálně legislativa jen postupně začíná řešit. V případě lidského terapeuta existují etické kodexy, licence, soudní postupy - v případě AI to zatím není.
4. Iluze bezpečného prostoru
Chatbot může vytvářet falešný pocit bezpečí. Uživatelé mají dojem, že jsou anonymní, že je nikdo nesleduje, že mohou vše říci. Jenže vše, co řeknou, je zaznamenáno. Navíc, AI nedokáže rozpoznat hranici mezi vážným stavem a „jen“ znepokojením, a proto může neúmyslně utvrdit člověka v tom, že je v pořádku, ačkoli by měl ve skutečnosti okamžitě vyhledat odbornou pomoc. Je to velmi tenký led.
Depositphotos
Regulace: Co říká zákon v EU?
V rámci Evropské unie se připravuje AI Act - první komplexní legislativní rámec pro umělou inteligenci, který zahrnuje i její využití ve zdravotnictví a terapii. Pokud bude AI nástroj klasifikován jako vysoce rizikový, bude muset splňovat přísná kritéria bezpečnosti, transparentnosti a etické odpovědnosti.
Navíc, všechny aplikace působící v EU musí dodržovat GDPR - tedy zpracovávat údaje uživatelů s jejich souhlasem, umožnit jejich odstranění a zabezpečit je před zneužitím. Problém nastává, když jsou tyto aplikace mimo EU pravomocí nebo když nejsou jasně deklarovány jejich právní odpovědnosti.
Kam směřuje AI terapie?
Otázka, která zůstává v oblacích ... No v nejbližších letech lze očekávat nástup multimodálních AI terapeutů - tedy takových, kteří budou vnímat nejen slova, ale i intonaci hlasu, mimiku, řeč těla či srdeční tep pomocí wearables. Technologie jako virtuální realita (VR) mohou přidat nový rozměr - například vystavení se fóbiím v bezpečném prostředí.
Zároveň se rozvíjejí hybridní modely, kde AI připraví podklady, zaznamená nálady klienta během týdne, a terapeut je využije během sezení. To může zvýšit efektivitu terapie a umožnit hlubší personalizaci. Otázka však zůstává: Chceme AI, která simuluje empatii až tak dokonale, že nevíme, zda jde o člověka? Nebo chceme technologii, která nám jen pomáhá - a zároveň nechává prostor na lidskost? Myslím, že odpověď je jasná.
AI jako doplněk, ne náhrada
AI může sloužit jako podpůrný nástroj - například analyzovat denní myšlenky, sumarizovat svůj deník nebo poskytovat rámec k reflexi. Ale samotný léčivý vztah - ten s vlastnostmi a slovy jako nejistota, zlom a náprava - AI nedokáže napodobit.
Právě protiklady v terapeutickém vztahu často vedou k hlubšímu růstu. Pro generaci Z může být AI intuitivním řešením, ale rizika emocionální ztráty, schopnosti sebereflexe či přehnané závislosti na algoritmu jsou více než reálné.
AI může pomoci. Ale neměla by nahradit. A tady je ten zásadní rozdíl. Technologie přináší nesčetné výhody: dostupnost, anonymitu či cenově přijatelnou podporu. Může sloužit jako první krok, pokud máte problém, nebo jako doplněk k psychoterapii.
Ale v případech závažného psychického stavu, traumatu nebo emocionální ztráty je kontakt s kvalifikovaným terapeutem nenahraditelný. Pro skutečnou léčbu, růst a autentičnost nepotřebujeme stroje, potřebujeme lidi.
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
