Pamatujete si na svou poslední párty? Pokud jste se po ní cítili? Tentokrát však vynechme alkohol. Když se rozsvítí stroboskopy a hudba dosáhne 128 úderů za minutu, může se to zvenčí jevit jako běžná párty. Ve skutečnosti však jde o jev, který fascinoval lidstvo už celá staletí - tanec jako způsob prožívání, uvolnění i kolektivního léčení.
V tradičních kulturách byl tanec vždy více než zábava. Sloužil k rituálům, oslavám, zpracování smutku, spojení komunity či obřadům. Ještě dříve, než dnešní věda začala měřit neurotransmitery, EEG vlny či variabilitu srdeční frekvence, lidé intuitivně cítili, že tanec dokáže dělat něco, co slova často nedokážou. A ne nemyslím tím pouze taneční párty v podniku.
Jsme přetechnizovaní, rychlí, často izolovaní, ale tanec zůstává jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak si připomenout, kdo jsme a co potřebujeme. Moderní výzkumy ukazují, že když se lidé pohybují synchronizovaně, jejich mozky produkují více hormonů tlumících stres a zároveň se zvyšuje pocit, že někam patří. A to už je důvod k zamyšlení.
Co se děje v mozku, když tancujeme?
Tanec představuje pro mozek jakousi souhru. Nezapojí pouze svaly, ale i emocionální, senzorická, paměťová a sociální centra. Při hudbě, která se prolíná s pohybem, dochází k uvolňování dopaminu - neurotransmiteru, který souvisí s očekáváním a odměňováním.
Mozek se snaží předvídat rytmus, a když se mu to podaří, odesílá příjemný signál radosti. Spolu s pohybem se uvolňují endorfiny, přirozené látky dobré nálady, které tlumí bolest a přinášejí pocit euforie známý také jako runner’s high. Ale tanec je spouští ještě intenzivněji, protože tělo se pohybuje ve více směrech, v různých dynamikách a s větší emocionální angažovaností.
Další významný prvek tance je oxytocin - hormon důvěry a sociálního propojení. To je zároveň faktor, který mnohým jiným formám cvičení chybí, protože je často děláme o samotě. Když však tancujeme s jinými lidmi, dochází k intenzivnímu uvolňování oxytocinu, což zvyšuje pocit bezpečí, sounáležitosti a emocionální blízkosti.
Neurologička Julia F. Christensen ze slavného Max Planck Institute říká, že tanec je jazyk, kterému mozek rozumí, a právě jeho expresivní povaha může být důvodem, proč tak účinně snižuje stres a depresivní symptomy. Tanec aktivuje doslova celé tělo i celou mysl, a to v rytmu, který je pro člověka přirozený už od dětství.
Tanec jako nový antidepresivní protokol
V roce 2024 vyšla v The BMJ největší meta-analýza svého druhu, zahrnující 218 klinických studií a více než 14 000 účastníků. Její závěr byl překvapivě jednoznačný: tanec snižoval symptomy deprese účinněji než chůze, jóga, silový trénink a někdy dokonce i standardní léčba. Ačkoli přímo tanci se věnovalo jen 15 studií, efekt byl dostatečně silný na to, aby vzbudil velký zájem výzkumníků.
Zajímavé je, že rozdíl nedělala délka programu ani frekvence tréninku. Rozhodující byla intenzita - ne ve smyslu fyzické námahy, ale v emocionální angažovanosti. Čím více člověk tancoval s energií, na hudbu a s jistým emocionálním ponořením, tím výraznější byl pozitivní efekt. Tanec je tedy více než fyzická aktivita, je to komplexní emočně-senzorický zážitek, který pomáhá narušit depresivní vzorce chování.
Freepik
Jak tanec obnovuje ztracenou řeč těla?
Deprese je často provázena ztrátou výrazů - méně gestikulujeme, méně se hýbeme, tvář je bez výrazu a tělo působí jako těžké. Psychologové hovoří o ztrátě pohybové expresivity. Je to jako by tělo přestalo komunikovat. Tanec však dává možnost tuto expresivitu obnovit, a to je pro mnohé lidi velmi léčivé.
Ne každý dokáže mluvit o tom, co cítí, a ne každý se umí otevřít v tradiční terapii. Tanec v tomto směru obchází jazyk a pracuje přímo s emocí. Umožňuje vyplavit to, co je uvnitř uložené, bez nutnosti verbalizace. Tanec je proto často stejně účinný jako expresivní umělecké terapie, protože člověk dokáže přes tělo projevit i to, co v hlavě ještě nedokáže pojmenovat. To může být obrovský krok směrem k uvolnění, pocitu kontroly a návratu k sobě.
Synchronizace mozků
Jedním z nejfascinujících zjištění moderní neurovědy je jev nazývaný interbrain synchrony, tedy sladění mozkových vln více lidí při společném tanci. Tento fenomén vzniká zejména v momentech, kdy se lidé pohybují synchronizovaně nebo společně reagují na hudební pasáže. V praxi to znamená, že mozky lidí na tanečním parketu se doslova naladí jeden na druhého.
Při takovém sjednocení mizí pocit izolace, což je jeden z nejtěžších symptomů deprese. Zároveň roste důvěra, empatie a pocit propojení - to vše jsou důležité ochranné faktory duševního zdraví. Kolektivní tanec tak vytváří prostor, kde se člověk najednou necítí sám, ale jako součást něčeho většího.
Proč taneční komunity přežívají krize a spojují lidi?
Na první pohled se může zdát, že to spolu nesouvisí. Ale opak je pravdou. Tanec, mimo jiné, dokáže vytvořit bezpečné, podpůrné komunity. V 80. letech například vznikla v Detroitu taneční scéna techno a house, která se pro mnohé mladé lidi stala útočištěm, místem svobody i projevu identity.
Podobné kultury vznikaly v Londýně, Berlíně či New Yorku. Taneční prostory se staly místy kolektivní regenerace. Tam, kde společnost selhávala, tanec držel lidi pohromadě. Není to tedy pouze nějaký historický fakt, ale skutečnost, která formovala (a stále formuje) společnost.
Tyto historické paralely pomáhají vysvětlit, proč taneční terapie fungují i dnes. Programy zaměřené na seniory s demencí, děti s poruchami učení, dospělé s traumou či lidi se sociální izolací ukazují, že tanec dokáže podpořit paměť, náladu, kognitivní funkce i sociální motivaci. Návrat k starému poznání, které má dnes pevné vědecké podložení? Možná …
Tanec jako doplněk terapie, ne náhrada
Odborníci zdůrazňují, že tanec by se neměl vnímat jako náhrada odborné léčby, zejména při středně těžké a těžké depresi. Je však mimořádně silným doplňkem.
Dokáže zlepšit účinnost psychoterapie, podpořit dodržování léčby, zvýšit sebehodnotu a přinést úlevu i tehdy, když člověk nedokáže mluvit o svých problémech. Tanec poskytuje člověku pocit, že má nad svým tělem kontrolu a může ho používat jako nástroj pro vlastní dobro. Pro pacienta, který trpí depresí, je to obrovský krok.
Freepik
Jak začít tancovat, pokud máte depresi?
Deprese s sebou přináší jeden z nejtěžších symptomů - apatii. Mnozí odborníci doporučují nezačínat velkými cíli, ale malými. Někdy stačí 30 sekund hudby denně - i jemné kývání hlavou nebo pohyb rukou v rytmu aktivuje mozková centra spojená s radostí.
Pro někoho může být bezpečnější začít doma, bez zrcadla, bez tlaku. Jiní ocení skupinovou energii v kurzech jako salsa, latino dance či moderní tance, kde nejde o techniku, ale o prožívání. Klíčové je začít bez sebekritiky. Tanec má být příležitostí cítit, ne podávat výkon.
Čelíme přetlaku podnětů, rychlosti, digitálnímu stresu a narůstající osamělosti. Tanec je odpovědí na mnoho z těchto výzev. Vrací nás do přítomnosti, spojuje s lidmi, podporuje emoční regulaci a připomíná, že naše tělo není nepřítel, ale most k tomu, co prožíváme.
Není to zázračná pilulka, ale je to forma péče, která má tisíce let tradice a v moderní vědě pevné místo. Tanec neléčí jen depresi. Léčí člověka jako celek. Dáte mu šanci?
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
