První měsíce života miminka jsou zázračné – děťátko se mění doslova ze dne na den. Objevuje svět kolem sebe, učí se ovládat své tělo a my jako rodiče sledujeme s úžasem každý nový pokrok. Jedním z nejdůležitějších milníků v jeho vývoji je chvíle, kdy si poprvé samo sedne.
Tento moment je více než jen roztomilý – je to signál, že dětský nervový systém, svaly i smyslová koordinace se vyvíjejí správným směrem. No stejně jako každý vývojový krok, i sezení si vyžaduje čas, trpělivost a správné načasování.
Kdy je miminko připravené samostatně sedět?
Není neobvyklé, že rodiče se ptají: „Kdy by mělo moje dítě umět sedět?“ Odpověď však není univerzální. Obecně se uvádí, že většina miminek začíná sedět samostatně někdy mezi 6. a 9. měsícem života. Některé děti si dokážou sednout s oporou i o něco dříve, jiné si dávají načas, a to je úplně v pořádku.
Zdravotníci zdůrazňují, že mnohem důležitější než konkrétní věk je připravenost pohybového aparátu. Svaly trupu, krku a zad musí být dostatečně silné, aby udržely tělo ve vzpřímené poloze bez toho, aby se miminko sesouvalo či převracelo do stran. Až když tuto stabilitu zvládne, je připravené sednout si samo a bezpečně.
Znaky, že děťátko je na sezení připravené
Existuje několik jemných, ale spolehlivých signálů, že se miminko blíží k tomuto milníku.
- Jedním z prvních je schopnost zvedat hlavičku a udržet ji stabilně, zejména během času stráveného na bříšku.
- Dalším signálem je, že se dítě pokouší změnit polohu – z ležení na bok nebo se snaží opírat o předloktí a zvedat hrudník.
- Všímat si můžete i to, jak se děťátko hraje – pokud si při hře sahá po hračkách v sedě s oporou a zjevně se přitom cítí pohodlně, je to dobré znamení.
- Velmi pozitivním znakem je, pokud se dítě pokouší samo sednout z polohy na bříšku nebo z polohy na čtyřech. Tento proces sice může trvat několik týdnů, no je to přirozená cesta, která nevyžaduje žádné urychlování.
Kdy ještě se sezením miminka počkat?
I když je lákavé vidět své miminko sedět co nejdříve, je důležité nezkracovat vývojové fáze. Rodiče by se měli vyhýbat předčasnému usazování – ať už opíráním dítěte o polštáře, nebo umisťováním do různých „sedacích“ pomůcek (např. polohovací křesílka, sedačky, houpačky). Pokud dítě ještě není schopné samo se do sedu dostat, jeho páteř ani svaly nejsou připravené na tuto polohu.
Předčasné usazování může vést k jednostrannému zatížení páteře, nesprávnému vývoji pohybových vzorců a v extrémních případech i k problémům s motorikou. Signály, že dítě ještě není připravené, zahrnují svěšení hlavičky dopředu, neschopnost udržet rovnováhu, nespokojenost a pláč v sedě nebo zřetelné opírání se jedním ramenem či celým trupem.
Freepik
Jak děťátko podpořit ve zdravém sezení a přirozeném vývoji?
Základem je vytvářet prostor pro pohyb – a tím je zejména volná podložka na zemi. Nechme děťátko trávit dostatek času na bříšku, podporujme jeho otáčení, přelézání, zkoumání. Hračky umisťujme tak, aby se za nimi muselo natáhnout nebo se za nimi posouvat. Tyto činnosti posilují zádové svaly, břicho i ramena – všechno, co je pro stabilní sed potřebné.
Velmi účinné jsou i společné hry na fitbalonech (např. jemné houpání miminka v předklonu a záklonu), či nošení v ergonomickém nosiči, které napomáhá aktivaci středu těla. Vždy však dbáme na to, aby tyto aktivity byly krátké, pohodlné a respektovaly momentální náladu děťátka.
Bezpečnost především – na co nezapomenout, když už miminko sedí
Když se dítě začne pokoušet o samostatný sed, je dobré upravit prostředí v jeho okolí. Při pokusech o sednutí může spadnout, proto je ideální mít na zemi měkkou podložku, případně koberec. Vyhněme se tvrdým rohům nábytku, skleněným či ostrým předmětům v dosahu. V případě, že dítě sedí s oporou na sedačce nebo v posteli, nikdy ho nenechávejme bez dozoru – jeho pohyby mohou být rychlé a nečekané.
Důležitá je i správná obuv – tedy žádná. Pokud dítě ještě nechodí, nejlepší „obuví“ jsou bosé nožičky, které mu pomáhají lépe vnímat podložku a koordinovat rovnováhu.
Existují různé „styly“ sezení miminek?
Ano – a ne všechny jsou ideální. Zdravotníci upozorňují zejména na tzv. „W-sezení“, kdy dítě sedí s nožkami vytočenými do stran a zadečkem mezi nimi (tvar písmene W). Tento způsob sice může být pro dítě pohodlný, no z dlouhodobého hlediska může negativně ovlivnit vývoj kyčelních kloubů, kolen a držení těla.
Pokud si všimnete tohoto způsobu sezení, jemně dítě převeďte do jiné polohy – například do tureckého sedu, bočního sedu nebo sedu s vystrčenými nohama dopředu.
Sezení miminka se nepokoušejte urychlit ani ho neoddalujte
Pohybový vývoj miminka je jako dobře komponovaná symfonie – každá fáze má své místo a načasování. Když něco urychlíme nebo naopak zbytečně brzdíme, může to narušit harmonický průběh celé skladby.
Pokud začneme děťátko usazovat dříve, než je na to připravené, dochází k nefyziologickému zatížení páteře, která ještě není dostatečně zpevněná. Zádové svaly jsou slabé a držení těla tak závisí spíše od pasivní opory než aktivního svalového zapojení. Výsledkem může být :
- nesprávné držení těla,
- předčasné zakřivení páteře,
- snížený svalový tonus
- nebo i zpoždění v dalších pohybových dovednostech, jako je čtyřnožkování či chůze.
Kromě toho může předčasné sezení brzdit zvědavý pohybový objevovatelský proces – dítě, které je pasivně posazené, často přestane zkoumat a pohybově se „zasekne“. Nedá se to sice vždy generalizovat, ale odborníci se shodují, že přirozený vývoj je nejzdravější vývoj.
Na druhé straně, pokud dítěti neposkytneme dostatek prostoru na zkoumání pohybu a dlouhodobě zůstává v pasivních polohách (např. v ležadle, sedačce, kočárku), můžeme neúmyslně oddálit jeho motorický pokrok.
Důležité je proto najít zdravý balanc – neposadit dříve, než je připravené, no zároveň vytvářet stimulující prostředí, které dítě motivuje k pohybu a postupně i k samostatnému sezení.
Čas na první židličku děťátka
Když už miminko samostatně sedí bez opory – tj. sedne si samo, udrží rovnováhu a neválí se ze strany na stranu – přichází čas na vlastní dětskou židličku. Obvykle to bývá okolo 6. až 9. měsíce, no platí tu opět stejné pravidlo: nejprve vývoj, až potom výbava.
Výběr první židličky
Při výběru první židličky je dobré rozlišovat její účel. Jídelní židlička by měla být stabilní, s pevnou konstrukcí, nastavitelnou výškou, oporou pro nohy a ideálně i s bezpečnostními pásy, které zabrání vypadnutí děťátka. Dítě by v ní mělo sedět kolmo a jeho nožky by se měly opřít o podložku (ne volně viset).
Židlička na kreslení, hraní či stolování pro starší batole by měla být ergonomická – s opěrkou na záda, správnou výškou vzhledem k stolu a zejména přiměřená velikosti dítěte. Dlouhodobé sezení v židličce, kde si dítě „neumí pomoci“ nohama nebo se sesouvá, může vést k přetížení páteře nebo nechuti k sezení jako takovému.
A jak dlouho může miminko v židličce sedět?
Na začátku úplně stačí pár minut – například během jídla. Postupně můžeme čas prodlužovat, no v žádném případě by nemělo zůstat v židličce déle než 20 – 30 minut v kuse. Potřebuje se hýbat, měnit polohy, zkoumat prostor.
Kdy zbystřit: Co když dítě ještě nesedí?
Pokud má miminko 8 – 9 měsíců a stále si nepokouší sednout ani neumí sedět s minimální oporou, je vhodné poradit se s pediatrem nebo fyzioterapeutem. Nejde o důvod k panice – děti se vyvíjejí různým tempem – ale spíše o příležitost získat odborné usměrnění.
Někdy může být za zpožděním úplně nevinný důvod, jako například nižší svalový tonus či slabší motivace k pohybu. Jindy jde o signál, že tělo potřebuje cílenou podporu.
Důležité je sledovat i souvislosti – například zda se dítě přetáčí, sahá po věcech, zda má zájem o okolí. Pokud je celkově „pohybově klidné“, ale jinak reaguje přiměřeně, možná jen potřebuje více času a prostoru. Pokud se však přidružují další známky zpožděného vývoje (např. neumí zvedat hlavičku, nereaguje na podněty, má ztuhlé končetiny), odborná konzultace je rozhodně na místě.
Vývoj každého miminka je jedinečný. Místo porovnávání s jinými dětmi či s internetovými tabulkami se zaměřme na pozorné sledování vlastního dítěte. Reagujme na jeho tempo, vytvářejme mu bezpečný prostor a buďme jeho největšími fanoušky.
Sezení není cíl, ale jen jedna z mnoha zastávek na cestě k samostatnému pohybu. A ta cesta – to je dobrodružství, které stojí za to prožít naplno, s důvěrou a radostí.
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
