Už v jednom z předchozích článků jsme zmiňovali zásadní chybu, kterou dělají rodiče při výchově. Souvisí s tím, že dítě se neosamostatňuje a je v podstatě závislé na rodičích. Je to takový „bič“, který si na sebe pletou příliš starostliví a ochranářští rodiče, protože ve výsledku se nesamostatnost v dalším životě vymstí nejen potomkovi, ale běžně se stává, že mladí lidé, kteří by měli „vyletět z rodného hnízda“ a nic jim v tom v zásadě ani nebrání, v něm jednoduše zůstávají a jsou rodičům „na krku“, a to často i po překročení třicítky.
Tip pro vás: Prohra patří i do dětského světa: 3 tipy, jak ji pomůžete dětem zvládnout
Mluví se například o narůstajícím počtu mladých mužů, kterým je v „mama hotelu“ pohodlně, dobře a nemají v podstatě důvod ho opustit. A za uvedené může právě „opičí láska“, tedy nadměrná a přehnaná péče rodičů, především matek o své děti, ale nejen o ty malé, ale i o ty, které už překročily hranici dospělosti. Přečtěte si o tomto problému více a vyjádřete svůj názor v anketě nebo komentářích.
Co to ta „opičí láska“ vůbec je?
Podle odborníků je pro dítě škodlivé nejen zanedbávání ze strany rodičů, ale stejně negativně život dítěte ovlivní i přehnaná péče rodičů, kteří se často nazývají „helikoptérovými“ rodiči, protože se takříkajíc vznášejí nad dítětem a řeší za něj každý problém. Snaha o dokonalost ze strany rodičů je však kontraproduktivní a výrazně tím škodí nejen dítěti, ale ve výsledku i sobě v dlouhodobějším horizontu.
Viz také: Váha a výška dítěte - jaké jsou (ideální) tabulkové míry?
Depositphotos
Opičí láska znamená i to, že rodič dělá první i poslední pro dítě, ale chybou je, že to nedělá společně s dítětem. Tím dává dítěti najevo své pochybnosti o tom, zda by danou situaci nebo problém vůbec zvládlo samo. Později se to může dostat až do bodu, kdy se dítě už výslovně spoléhá, že to, co je potřeba udělat, jednoduše udělá starostlivý rodič za něj a začíná to brát jako něco přirozeného. Už se vlastně ani nesnaží něco udělat či dosáhnout vlastními silami a jen se „veze“.
Jak to začíná a jak to končí?
Opičí láska má různorodé projevy i důsledky. Začínat přitom může zcela nenápadně, například neustálým uklízením rozházených věcí místo dítěte, také psaním jeho domácích úkolů, později vyřizováním všeho druhu a končit to může dokonce až při tom, že matka před důchodem vaří a pere pro již dávno dospělého syna, který zůstal bydlet u rodičů. A v reálných případech ze života mnohé z těchto matek dokonce platí dluhy za své dospělé děti a nechají se takříkajíc využívat. Bohužel, i takto někdy končí opičí láska.
Viz také: Dívkám panenky a chlapcům autíčka: Opravdu by si děti (ne)měly hrát se všemi hračkami?!
Depositphotos
Úzkostlivost a nekritičnost – živná půda opičí lásky
Zdá se, že i láska k dítěti by měla mít jisté hranice. Odborníci vidí problém zejména v tom, že mnohé matky si své děti idealizují a nechtějí vidět jejich špatné stránky. Taktéž jim tolerují lenost či přešlapy různého charakteru. Místo toho, aby si to připustily a zapracovaly na těchto nedostatcích s dítětem, raději udělají vše potřebné za něj, no a takto jen podporují jeho slabosti. Mnozí z těchto „helikoptérových rodičů“ jsou příliš úzkostliví a musí mít vše ohledně dítěte a i samotné dítě neustále pod dohledem.
Podstatou rodičovství je však něco jiného než „zahlazování“ chyb a přešlapů dítěte a dělání věcí za něj. Mělo by jít o postupné přenesení odpovědnosti na dítě s případnou podporou při obtížích, kdy je něco nad skutečné síly a schopnosti dítěte. To je tou správnou cestou k tomu, aby se později již vyrostlý syn či dcera v životě bez podpory rodičů neztratili a takříkajíc, aby je „život nepřeválcoval“.
