Hlad není jen kručení v břiše – je to silný biologický signál, který zasahuje celý organismus. Když se v těle vyčerpá energie, mozek reaguje okamžitě. Ne vždy však jen pocitem hladu. Někdy přijde vlna podrážděnosti, výbušnosti nebo úplné netrpělivosti – známá jako „hanger“, tedy hladový hněv.
Možná jste si už všimli, že když dlouho nejíte, vaše trpělivost se vytratí, rozhodování je těžší a i nevinný podnět vás může rozčílit. Není to náhoda ani slabost – je to chemická reakce, kterou řídí hormony, nervový systém a specifické oblasti mozku. Co přesně se tehdy děje a jak to zvládnout, když jídlo není hned po ruce?
Co se děje v mozku, když jsme hladoví?
Hlad není jen pocit prázdného žaludku. Jde o výsledek několika chemických reakcí, které se odehrávají v mozku i v těle. Tyto signály spolu vytvářejí systém, který má za úkol upozornit na klesající energii. A dělá to účinně – fyzicky i psychicky.
1. Mozek jemně reaguje na pokles hladiny glukózy v krvi
Glukóza je hlavním zdrojem energie pro mozek. Když její hladina v krvi klesne, neurony začínají pracovat méně efektivně – což se může projevit únavou, nesoustředěností nebo slabším výkonem.
Mozek si tento deficit uvědomí velmi brzy. Dříve, než se objeví fyzický hlad, spustí jemné signály, které mají člověka motivovat k přijmu potravy, aby nedošlo k úplnému vyčerpání zásob.
2. Uvolňuje se hormon ghrelin, který nutí mozek začít jednat
V okamžiku, kdy je žaludek prázdný, začíná produkovat hormon ghrelin. Tento hormon cestuje do mozku a spouští tam reakce, které vyvolávají hlad a chuť na jídlo.
S každou hodinou bez příjmu potravy se hladina ghrelinu zvyšuje. Mozek ho vnímá jako naléhavý signál a spouští reakce, které posilují touhu sáhnout po jídle co nejdříve.
3. V mozku dochází k aktivaci centra odměňování
V hladovém stavu se v mozku aktivuje tzv. centrum odměňování, které je zodpovědné za motivaci a touhu. Díky tomu se zvýší citlivost na vůně, chutě a představy o jídle.
Jídlo se tak vnímá jako mimořádně atraktivní. Nejde o slabost, ale o přirozený mechanismus, který má za úkol zajistit přežití tím, že nás k jídlu výrazně přitahuje.
4. Pokles leptinu a inzulínu mění signály v mozku
Leptin a inzulín jsou hormony, které za běžných okolností působí jako přirozené „brzdy“ hladu. Jejich úkolem je informovat mozek – konkrétně hypotalamus – že tělo má dostatek energie a není třeba jíst.
Když však hladovíme nebo se příjem energie sníží, hladiny těchto hormonů klesají. Mozek tím ztrácí signál sytosti, přestává „tlumit“ chuť k jídlu a výsledkem je ještě silnější pocit hladu. Je to promyšlený systém: pokud není energie dost, mozek záměrně odstaví všechny zábrany, které by bránily příjmu potravy.
5. Celkový výsledek: Mozek žádá jídlo
Všechny uvedené signály se spojují v hypotalamu – části mozku, která řídí základní potřeby. Když se tyto impulzy zkombinují, vzniká výrazný pocit hladu.
Nejde jen o chuť na jídlo, ale o celý soubor reakcí: podrážděnost, rozptýlenost, oslabené sebekontroly či neklid. Tělo žádá jídlo – a mozek to dělá jasně srozumitelným způsobem.
Depositphotos
Pozor na hanger = kombinace hladu a hněvu
Slovo „hanger“ vzniklo spojením anglických výrazů „hunger“ (hlad) a „anger“ (hněvivost). Jde o běžně používaný pojem k pojmenování podrážděnosti, která se objevuje, když je člověk hladový.
Není to jen lidová zábava nebo výmluva – „hanger“ je skutečný jev, potvrzený vědou. Spojuje v sobě fyzickou potřebu potravy s emoční nestabilitou, kterou způsobuje nedostatek energie v mozku.
Lidé ve stavu „hangeru“ jsou netrpěliví, výbušní a citlivěji reagují na běžné situace. Jejich mozek totiž funguje ve stavu ohrožení a nedostatku, což snižuje schopnost chovat se s rozvahou.
Co se děje v mozku, když jsme „hangry“?
Při hladovění klesá hladina glukózy v krvi, což přímo ovlivňuje činnost amygdaly – oblasti mozku zodpovědné za zpracování hněvu a strachu. Zároveň se oslabuje činnost prefrontální kůry, která za normálních okolností pomáhá zvládat impulzy a kontrolovat chování.
Výsledkem je, že mozek rychleji reaguje podrážděně a emoční rovnováha se narušuje. Člověk tehdy nevnímá situace realisticky, ztrácí nadhled a může reagovat ostře i na drobnosti – jednoduše proto, že mu chybí palivo na racionální zpracování.
Proč to někteří lidé prožívají silněji než jiní?
Reakce na hlad a „hanger“ není u každého stejná. Ovlivňuje ji několik faktorů – genetika, rychlost metabolismu, ale i psychická odolnost. Lidé s rychlejším spalováním energie mohou pociťovat prudší výkyvy hladiny cukru, což vede k rychlejšímu nástupu podrážděnosti.
Svoji roli hraje i výchova a kulturní prostředí. V některých kulturách se hladová nervozita toleruje, jinde potlačuje. Pokud člověk vyrůstal v prostředí, kde se na emoce nereagovalo citlivě, může mít nižší schopnost regulovat je i v dospělosti – zejména v situacích stresu či hladu.
Jak zvládnout „hanger“, pokud nemůžete hned jíst?
Zhluboka dýchejte – techniky jako „box breathing“ aktivují parasympatický nervový systém a snižují napětí.
Napijte se vody – hydratace pomáhá stabilizovat náladu i mírnit pocit hladu.
Jděte se na chvíli projít – fyzický pohyb pomáhá uvolnit stres a rozptýlit myšlenky na jídlo.
Procvičte si svaly – krátká progresivní svalová relaxace snižuje fyzickou i psychickou tenzi.
Odveďte pozornost – zapojení se do jiné aktivity (čtení, krátký úkol) pomáhá překonat chvíli nepohody, než se dostanete k jídlu.
Tipy, jak předcházet hněvu z hladu během dne
Nejlepší prevencí proti „hangeru“ je pravidelný příjem jídla a udržování stabilní hladiny cukru v krvi. Pomáhá, pokud den začíná výživnými snídaněmi s obsahem bílkovin a vlákniny – například vejce s celozrnným chlebem nebo jogurt s ovocem. Mezi hlavními jídly je dobré zařadit malé snacky, jako jsou ořechy, ovoce či proteinová tyčinka.
Důležitý je i pitný režim – dehydratace totiž zhoršuje náladu a může zintenzivnit pocity podrážděnosti. Vyhýbání se dlouhým pauzám mezi jídly, zejména během stresových dnů, výrazně snižuje riziko výbuchů nálad či oslabení koncentrace. Pokud si člověk předem naplánuje alespoň základní jídla, hanger ho jen tak nepřekvapí.
Hlad není nepřítel, ale signál
Porozumění signálům těla je prvním krokem k tomu, aby se z běžného hladu nestal emoční výbuch. Hněv z hladu není selhání, ale přirozená reakce mozku, který se snaží chránit svůj energetický balanc. Pokud mu budete naslouchat včas, hanger se vám může klidně vyhnout obloukem.
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
