V dnešní době se zdá, že telefon, tablet či jiné obrazovky se staly jakousi neoddělitelnou součástí každodenního života - nejen nás dospělých, ale i dětí a dospívajících. Zatímco dospělý člověk často dokáže intuitivně rozpoznat chvíli, kdy je načase udělat si přestávku, odložit mobil a přesměrovat pozornost na něco klidnějšího, dítě to takto snadno nedokáže. Jeho schopnost seberegulace, zvládání impulzů a uvědomělého rozhodování je totiž stále ve vývoji.
Právě proto je pro děti mnohem náročnější udělat krok zpět, přerušit přitažlivý obsah a přepnout do offline světa - zejména pokud se jejich mozek nachází v období, kdy je obzvlášť citlivý na intenzivní podněty. A abychom tomu skutečně porozuměli, potřebujeme se podívat na to, co se v dětské hlavě děje, co jim digitální svět nabízí a co můžeme my dospělí udělat, abychom je tímto světem provedli s porozuměním.
Kolik času děti skutečně tráví před obrazovkami?
Údaje, které máme k dispozici, jsou poměrně výpovědné a často i překvapivé. Velká metaanalýza publikovaná v JAMA Pediatrics, která spojila výsledky z 95 samostatných průzkumů (celkově šlo o více než 89 tisíc dětí), ukazuje, že jen malá část dětí do pěti let dodržuje doporučené limity pro maximální denní čas strávený před obrazovkami.
Zjištění mluví jasně - obrazovky používají déle, než odborníci doporučují. Jen přibližně čtvrtina dětí mladších než dva roky a něco přes třetinu dětí ve věku dva až pět let má kontakt s obrazovkou kratší než hodinu denně, což je doporučený limit. Drtivá většina ho přesahuje, často výrazně.
A u starších dětí a teenagerů je situace ještě výraznější. Adolescenti ve věku 13 až 18 let stráví před obrazovkou v průměru až 8,5 hodiny denně. Je to skoro jako druhá pracovní směna. A někdo by mohl říci, že i novodobá norma jejich generace. Vyvolává to však otázku, proč je to tak? A co to znamená pro vývoj mozku či chování?
Proč tráví před obrazovkami až tolik času?
Když se na to podíváme hlouběji, důvodů je hned několik. Některé pramení přímo z biologie a vývoje dětského mozku, jiné z moderního životního stylu, který digitalizace přinesla do rodin po celém světě. Nejzásadnější roli hraje prefrontální kůra - oblast mozku, která je zodpovědná za plánování, rozhodování, kontrolu impulzů či regulaci emocí. U dětí je tato oblast ještě nezralá a vyvíjí se pomalu, přičemž plnou funkčnost dosahuje až přibližně po dvacátém roce života, často i později.
Než se tak stane, děti a teenageři se přirozeně více řídí emocemi, okamžitými podněty a impulzy, které přicházejí v daném momentě. Digitální svět - dynamický, barevný, rychlý a přesně cílící na odměňovací systém mozku - je pro ně mimořádně silný stimul.
Když mobil nabízí neustálý tok odměn v podobě nových notifikací, videí či herních úspěchů, ještě nevyzrálý mozek dítěte jednoduše nemá dostatek mechanismů na to, aby mu dokázal odolat. Proto se může zdát, jako by bylo dítě přilepené k obrazovce, ale ve skutečnosti je to jen přirozená reakce jeho mozku, který hledá potěšení, rychlé uspokojení a vzrušení, které offline svět poskytuje pomaleji.
Freepik
Digitální svět je navržen tak, aby děti lákal
Moderní aplikace, hry či sociální sítě jsou optimalizovány tak, aby udržely pozornost co nejdéle. Každý nový lajk, komentář, nová úroveň ve hře nebo doporučené video aktivuje dopaminový systém - ten samý mechanismus, který stojí za pocitem radosti a uspokojení. Pro dospělého člověka, který má vybudované určité zkušenosti, návyky a mentální filtry, je relativně jednodušší říci si dost. Dospělý dokáže včas rozpoznat únavu, přesycení či potřebu odpočinku. A i to někdy otázné. O co náročnější to může být pro dítě?
Dítě však tuto schopnost teprve získává. Je to proces, který vyžaduje roky postupného učení, zkoušení, omylů a správných příkladů v jeho okolí. A právě proto je pro děti mnohem náročnější telefon odložit, i když to intuitivně cítí stejně jako my. Nemají však vybudované dostatečně silné mechanismy, které by je chránily před nadměrným působením digitálních lákadel.
Sociální a rodinné prostředí situaci ještě zesiluje
Důležitým faktorem jsou i rodinné návyky a společenské normy. V mnoha domácnostech je běžné, že telefon drží v ruce každý - rodiče, prarodiče, starší sourozenci. Pokud dítě vidí, že obrazovky jsou součástí každé chvíle, velmi rychle je začne považovat za přirozenou součást svého dne. K tomu se přidává i realita moderního rodičovství. Někdy je nejjednodušším řešením podat dítěti mobil, když potřebujeme rychle dokončit práci, soustředit se, vyřídit telefonát nebo si dopřát chvíli odpočinku. Je to lidské a pochopitelné, ale zároveň to dítě učí, že telefon je univerzální řešení na nudu, nepohodu nebo ticho.
Problém nastává, když se obrazovka stane primárním zdrojem zábavy, stimulace či emocionální regulace. Pokud dítě nemá dostatek alternativ, ať už ve formě pohybu, hry, kreativity, nebo času stráveného s rodičem, digitální svět velmi snadno zaplní prázdné místo.
Co ukazují výzkumy o vlivu obrazovek na vývoj dětí?
Vědci se v posledních letech intenzivně věnovali tomu, jak čas strávený před obrazovkami ovlivňuje dětský vývoj. Výzkumy ukazují, že nadměrné používání obrazovek může zpomalit nebo narušit vývoj řeči, motoriky, sociálních dovedností či schopnosti řešit problémy.
Jedna z nejrozsáhlejších studií, která sledovala tisíce dětí od jednoho roku, ukázala, že čím více času děti trávily s obrazovkami, tím vyšší bylo riziko opožděného vývoje v oblastech, které jsou pro budoucí život zcela zásadní. Podobné výsledky se ukázaly i při sledování v pozdějších letech, což znamená, že dopad není krátkodobý, může přetrvávat i delší období.
Výzkumy také poukazují na to, že děti, které tráví před obrazovkou více času, mohou mít větší problémy s chováním, emocionální stabilitou či koncentrací. Ne proto, že obrazovky škodí samy o sobě, ale proto, že nahrazují čas, který by dítě mohlo věnovat pohybu, hře, komunikaci nebo spánku - aktivitám, které jsou pro zdravý vývoj zcela nezbytné.
Méně pohybu, méně spánku, méně reálných zkušeností
Když obrazovky zaberou příliš velký prostor v životě dítěte, z přirozeného dne postupně vytlačují všechno to, co je pro vývoj důležité. Mnohé studie opakovaně potvrzují, že děti, které tráví příliš mnoho času před obrazovkou, se méně hýbou, kratší nebo méně kvalitně spí, méně komunikují a častěji se setkají s problémy emoční regulace. V raném dětství, kdy mozek buduje základy pro celý život, jsou takové faktory mimořádně významné.
Děti potřebují skákat, běhat, zkoumat, ptát se, experimentovat, nudit se, povídat si, být v kontaktu s jinými dětmi i dospělými. Digitální svět jim dává okamžitou zábavu, ale nedokáže jim nabídnout všechno, co přináší reálný, smyslový a interaktivní svět.
Proč je tedy pro dítě těžší přestat než pro dospělého?
Když se podíváme na souhrn toho, co víme o mozku, vývoji, psychice a sociálním prostředí, začíná být jasné, že odložit telefon je pro dítě mnohem složitější než pro nás.
- Mozek není připraven: Schopnost plánovat, odolávat impulzům, dělat rozumná rozhodnutí - to vše se vyvíjí postupně, a u dětí ještě není dostatečně zabehnuté.
- Digitální svět nabízí okamžité odměny: Každé upozornění, lajk, nový obsah aktivuje odměňovací systém mozku, a to je pro děti silný magnet.
- Děti často nerozumí důsledkům: Zatímco dospělý ví, že už má dost, nebo že ho to unavuje a udělá si přestávku, dítě tuto hranici nemusí cítit. Nebo ji ví sice cítit, ale nechá se unést silou momentálního podnětu.
- Chybí jim zkušenost se seberegulací: Zatímco my dospělí máme už roky života, zkušeností, rutin, dítě se teprve učí, jak zvládat impulzy, emoce a čas.
Jaká je úloha dospělých?
Naším úkolem není jen nastavovat zákazy. Je to mnohem komplexnější a krásnější proces, ve kterém pomáháme dítěti růst. Můžeme nastavovat zdravé hranice s vysvětlením, pomáhat dítěti rozvíjet seberegulaci, vytvářet rutiny, nabízet alternativy a hlavně být příkladem. Dítě bude mnohem ochotnější odložit telefon, pokud uvidí, že to děláme i my.
Jednou z nejúčinnějších metod je i komunikace. Když dětem vysvětlíme, proč je důležité dělat přestávky, ne formou výčitek, ale péče, porozumí tomu mnohem snadněji a rychleji. A když jim nabídneme atraktivní aktivity a společný čas, budou se přirozeně přesouvat do offline světa častěji.
Když se na to podíváme z nadhledu, naším cílem není izolovat děti od technologií. Spíše je chceme naučit používat je moudře a zdravě. Pomáháme jim budovat dovednosti, které budou potřebovat celý život - schopnost soustředit se, rozpoznávat své potřeby a umět najít rovnováhu.
Když dítěti pomůžeme pochopit, co se děje v jeho těle a mozku, když mu ukážeme alternativy, když mu věnujeme společný čas a když mu dáme pocítit, že je pro nás důležité, bude schopno růst, objevovat a radost z offline světa najde přirozenějším způsobem. A každý moment, kdy dokáže odložit mobil, i na pár minut, je malým vítězstvím. Vítězstvím, které mu pomáhá budovat budoucnost plnou zdraví, rovnováhy a spokojenosti.
Zdroj úvodnej fotky: Depositphotos
0 komentárov