Potravinové intolerance patří mezi zdravotní obtíže, které se v posledních letech zmiňují stále častěji. Mnozí lidé řeší opakované trávicí problémy, bolesti břicha, únavu či kožní reakce, ale přesto nevědí přesně pojmenovat, co jejich tělo snáší a co naopak odmítá.
Právě proto se dnes velká pozornost soustředí na diagnostiku intolerancí – od dechových testů až po eliminační dietu, která je často nejspolehlivějším nástrojem k odhalení skutečného problému.
Ačkoli o intolerancích existuje množství informací, stále se kolem nich šíří mnoho nejasností. Co přesně intolerance je? Které testy jsou skutečně důvěryhodné? A jak se v tom všem vyznat, když různá laboratoře nabízejí desítky komerčních testů? V článku se podíváme na přehled nejpoužívanějších diagnostických metod, jejich rozdíly, spolehlivost i to, kdy má testování skutečně význam.
Co jsou potravinové intolerance?
Potravinové intolerance jsou neimunitní reakce organismu na určité potraviny nebo jejich složky, které tělo nedokáže správně zpracovat. Nejčastěji vznikají při nedostatku enzymu (např. laktázy při intoleranci laktózy), při narušeném vstřebávání cukrů v tenkém střevě (fruktóza, sorbitol) nebo při problematické metabolizaci biogenních aminů, jako je histamin, pokud tělo produkuje málo enzymu DAO.
Do skupiny potravinových intolerancí patří zejména: intolerance laktózy, fruktózová malabsorpce, histaminová intolerance či přecitlivělost na lepek (neceliakální glutenová senzitivita). Projevy nebývají okamžité – často se objevují až po hodinách či dokonce dnech, což ztěžuje jejich rozpoznání.
Pozor na záměnu s alergií!
Intolerance se zásadně liší od potravinové alergie, která je reakcí imunitního systému. Při alergii tělo na potravinu reaguje jako na hrozbu a spouští rychlou imunitní odpověď – může se objevit otok, svědění, kopřivka či dušnost. Intolerance však imunitu nezapojuje; jde o problém trávení nebo metabolismu, který způsobuje spíše trávicí obtíže, bolesti břicha, nadýmání, průjmy, únavu či kožní projevy. Zatímco alergie může být život ohrožující, intolerance kvalitu života výrazně zhoršuje zejména chronicky, pokud není odhalena a řešena.
Možné projevy ukazující na potravinovou intoleranci
Projevy potravinových intolerancí bývají často nejasné, postupné a snadno zaměnitelné s jinými zdravotními problémy. Neobjevují se okamžitě po konzumaci potraviny, ale mohou přijít až o několik hodin či dokonce dní, což celý proces hledání příčiny komplikuje. Právě proto mnoho lidí roky netuší, že za jejich trávicí obtíže, kožní projevy nebo únavu stojí právě nevhodná potravina, kterou tělo nedokáže správně zpracovat. Mezi nejčastější projevy patří:
nadýmání, plynatost a tlak v břiše,
křeče, bolesti břicha nebo nepříjemný pocit „tíže“,
průjem nebo naopak zácpa,
nevolnost po jídle, říhání či pocit předčasného nasycení,
vyrážky, ekzém, zarudnutí pokožky, svědění,
časté bolesti hlavy nebo migrény,
výrazná únava po jídle, zhoršená koncentrace,
pocity slabosti či kolísání energie,
rychlá tvorba hlenů, ucpaný nos nebo tlak v dutinách,
bušení srdce nebo nepříjemné vnitřní rozrušení (zejména při histaminové intoleranci),
nepravidelné vyprazdňování a zhoršené trávení po konkrétních jídlech,
zhoršení stavu akné či jiných kožních problémů,
nafouknuté břicho po malém množství jídla.
Pokud se tyto obtíže opakují zejména po konzumaci konkrétních potravin (mléčné výrobky, ovoce, pečivo, fermentované produkty), je velmi pravděpodobné, že může jít o potravinovou intoleranci.
Typy testů na potravinové intolerance
Možností, jak odhalit potravinovou intoleranci, je dnes více – od laboratorních vyšetření až po jednoduché domácí testy. Každý typ testu se zaměřuje na jinou příčinu problémů, proto je důležité vědět, co přesně chcete zjistit. Některé metody dokáží odhalit poruchu zpracování určité látky (například laktózy či fruktózy), jiné zjišťují enzymatické deficity nebo reakci organismu na lepek.
Dechový laktózo-toleranční test
Vodíkový dechový test je základním a nejčastěji používaným vyšetřením při podezření na laktózovou intoleranci. Funguje na jednoduchém principu: pokud tělo nedokáže rozložit laktózu, ta se dostane do tlustého střeva, kde ji začnou rozkládat bakterie. Při tomto procesu vzniká vodík, který se vstřebává do krve a následně vydechuje plícemi – a právě jeho množství test sleduje.
Vyšetření probíhá tak, že pacient přijde nalačno, nejprve odevzdá úvodní vzorek dechu a následně vypije roztok laktózy. Poté v pravidelných intervalech (zpravidla každých 15–30 minut) vydechuje vzduch do speciálního analyzátoru, který měří koncentraci vodíku. Výrazný nárůst hodnot je jasným důkazem, že laktóza nebyla správně strávena a ve střevě probíhá fermentace.
Test je neinvazivní, bezbolestný a poskytuje velmi přesné výsledky. Laktózová intolerance se dá v některých případech potvrdit i krevním testem, který měří zvýšení hladiny glukózy po podání laktózy, ale používá se méně často a vodíkový dechový test je považován za spolehlivější metodu.
Depositphotos
Dechový test na fruktózovou intoleranci (malabsorpci)
Fruktózová malabsorpce se diagnostikuje velmi podobně jako laktózová intolerance – pomocí vodíkového dechového testu. Mechanismus je stejný: pokud tělo nedokáže správně vstřebat fruktózu v tenkém střevě, přesune se do tlustého střeva, kde ji začnou rozkládat bakterie. Při fermentaci vzniká vodík (někdy i metan), který se následně objeví ve vydechovaném vzduchu.
Vyšetření probíhá nalačno. Nejprve se odebere úvodní vzorek dechu, poté pacient vypije roztok fruktózy (zpravidla 25 g). Následně v pravidelných intervalech – každých 15 až 30 minut – vydechuje vzduch do analyzátoru. Pokud se hladina vodíku výrazně zvýší, znamená to, že fruktóza nebyla správně absorbována a dochází k její fermentaci ve střevě.
Tento test je přesný, neinvazivní a vhodný i pro děti. V praxi se považuje za zlatý standard při diagnostice fruktózové malabsorpce. Stejně jako u laktózy, i u fruktózy existují doplňkové diagnostické možnosti (např. stravovací deník či eliminační dieta), ale dechový vodíkový test zůstává nejspolehlivější a nejrychlejší metodou ke stanovení intolerance.
Test hladiny diaminooxidázy (DAO) při histaminové intoleranci
Histaminová intolerance vzniká tehdy, když tělo nedokáže dostatečně odbourávat histamin přijatý z potravy. Za jeho rozklad je zodpovědný enzym diaminooxidáza (DAO), a právě měření jeho hladiny patří mezi nejčastěji používané laboratorní testy. Jde o krevní vyšetření, při kterém se stanovuje koncentrace DAO v séru – nízké hodnoty mohou naznačovat, že tělo má sníženou schopnost odbourávat histamin.
Ačkoli je test relativně jednoduchý, jeho interpretace si vyžaduje zkušenosti. Nízká hladina DAO automaticky neznamená histaminovou intoleranci, stejně jako normální hladina nevylučuje, že pacient může mít symptomy po potravinách bohatých na histamin. Hladiny enzymu totiž kolísají – ovlivňuje je stres, záněty, léky, hormonální výkyvy i právě probíhající onemocnění.
Z tohoto důvodu se test DAO vždy doporučuje kombinovat s dalšími diagnostickými postupy: podrobná anamnéza, eliminačno-provokační dieta nebo monitorování reakcí na potraviny s vysokým obsahem histaminu. Takovýto komplexní přístup dokáže nejlépe určit, zda za obtíže skutečně může histaminová intolerance.
Krevní testy na intoleranci lepku
Krevní testy se využívají zejména při podezření na reakci na lepek, která může mít různé formy – od přecitlivělosti až po neceliakální glutenovou senzitivitu. Při vyšetření se zpravidla hodnotí protilátky, které mohou naznačit, že organismus na lepek reaguje nestandardně. Nejčastěji se sledují anti-tTG a DGP protilátky, které pomáhají lékaři posoudit, zda je reakce na lepek pravděpodobná.
Aby byly výsledky relevantní, doporučuje se před odběrem nevysazovat lepek z jídelníčku, protože nízký příjem může ovlivnit hladiny protilátek. Krevní testy však nejsou vždy postačující – při neceliakální glutenové senzitivitě mohou být negativní i přesto, že pacient má výrazné obtíže. Z tohoto důvodu se výsledky vždy hodnotí v spojení se symptomy a dalšími vyšetřeními, aby se určil nejvhodnější postup.
Eliminační test
Eliminační test patří mezi nejjednodušší, ale zároveň nejspolehlivější metody k rozpoznání potravinové intolerance. Je založen na principu postupného vysazení podezřelých potravin ze stravy na určitý čas, během kterého se sledují změny symptomů. Pokud se po vyřazení konkrétní potraviny obtíže zlepší, jde o důležitý diagnostický signál.
Po eliminační fázi následuje reexpoziční fáze, tedy opětovné zařazení potraviny do jídelníčku. Pokud se příznaky znovu objeví, vzniká velmi silné podezření na intoleranci. Tento proces je ideálně vést pod dohledem lékaře nebo nutričního terapeuta, aby byl postup bezpečný a výživově vyvážený.
Eliminační test je obzvlášť vhodný u potravin, na které neexistují jednoduché laboratorní testy (např. mléčné proteiny, přídavné látky). Vyžaduje sice trpělivost, ale pomáhá odhalit skutečné spouštěče a nastavit dlouhodobě udržitelnou stravu bez zbytečných omezení.
Domácí testy na samodiagnostiku intolerance
Domácí testy na potravinové intolerance jsou dnes dostupné ve dvou hlavních formách: rychlotesty s okamžitým výsledkem a testy, které se odesílají do laboratoře. Rychlotesty většinou fungují na principu malé kapky krve z prstu, která se nanáší na testovací kazetu. Výsledek je znám v průběhu 10–20 minut. Nejčastěji detekují nízkou hladinu enzymu DAO při podezření na histaminovou intoleranci, případně protilátky IgG, které jsou však méně spolehlivé.
Ačkoli rychlotesty mohou být praktické, jejich přesnost je omezená. Testy na DAO mohou orientačně ukázat, zda máte sníženou aktivitu tohoto enzymu, ale stále nejde o konečnou diagnózu – hladina DAO kolísá podle nemocí, léků či menstruace. Rychlotesty zaměřené na IgG protilátky zas odborné společnosti považují za nevhodné, protože zvýšené IgG často znamenají jen častý kontakt s potravinou, nikoli skutečnou intoleranci.
Testy, které se odesílají do laboratoře, vypadají profesionálněji, ale trpí stejným problémem – IgG neodráží intoleranci, ale imunitní paměť. Z tohoto důvodu mohou vést k zbytečně přísným dietám a nesprávné samodiagnostice. Domácí testy tedy mohou sloužit jako první, orientační krok, ale při přetrvávajících obtížích by měly být vždy doplněny o lékařské vyšetření nebo ověřené dechové či eliminační testy.
Které testy na intoleranci jsou nejspolehlivější?
Nejspolehlivější testy na potravinové intolerance jsou ty, které mají jasný biologický základ, měří konkrétní mechanismus v těle a jsou dlouhodobě ověřené odbornou praxí. U laktózové a fruktózové intolerance jde o vodíkové dechové testy, které přesně ukážou, zda se cukr nevstřebává a kvasí ve střevě.
U histaminové intolerance je klinicky nejrelevantnější krevní test DAO, ačkoliv ani ten není absolutně dokonalý a má sloužit v kombinaci s příznaky a reakcí na úpravu stravy. Při podezření na nesnášenlivost lepku jsou nejvíce vypovídající krevní protilátky (např. anti-tTG, EMA), které ukazují, zda organismus reaguje na lepek imunologicky – nejde o intoleranci, ale výsledky jsou jasné a medicínsky validní.
Za „zlatý standard“ se často považuje i eliminačně-expoziční test, který se provádí pod odborným dohledem. Jde o metodu, při které se problémová potravina na čas vysadí a později cíleně otestuje reakce organismu. Ačkoli je časově náročnější, patří mezi nejpřesnější, zejména tam, kde laboratorní testy nejsou dostatečně spolehlivé
Depositphotos
Kdy má smysl podstoupit test na potravinovou intoleranci?
Test má význam zejména tehdy, pokud se vaše trávicí nebo kožní obtíže pravidelně opakují po konzumaci konkrétní potraviny a nevíte přesně určit, která složka to způsobuje. Pokud máte dlouhodobé nadýmání, bolesti břicha, průjmy, migrény, vyrážky či únavu, která se zhoršuje po jídle, test může pomoci odhalit skrytý problém.
Stejně je vhodné o testování uvažovat i tehdy, když jste už zkoušeli eliminovat některé potraviny, ale vaše obtíže se nevytratily nebo se po jejich návratu do jídelníčku rychle vracejí. V takových případech může být odborné vyšetření jediným způsobem, jak rozlišit intoleranci od alergie či jiných onemocnění trávicího traktu.
Tipy, jak se připravit na test
Příprava závisí na typu vyšetření, ale obecně se doporučuje několik dní před testem jíst běžnou stravu, aby byly výsledky relevantní. Při dechových testech je třeba dodržet speciální dietu 24 hodin před vyšetřením, vyhnout se vláknině, fermentovaným potravinám, alkoholu či kouření a na test přijít nalačno.
Před testováním DAO nebo krevních protilátek je vhodné vyhnout se antihistaminikům, probiotikům či doplňkům stravy, které mohou ovlivnit výsledek. Pokud užíváte léky na chronické onemocnění, konzultujte úpravu s lékařem – některé se vysadit nesmí. Důležité je také přijít odpočatý, bez akutní infekce, která může zkreslit naměřené hodnoty.
Jsou testy na zjištění potravinové intolerance hrazené pojišťovnou?
Úhrada závisí na typu testu a od toho, zda je vyšetření indikováno lékařem. Dechové testy na laktózu a fruktózu mohou být hrazené zdravotní pojišťovnou, pokud jsou součástí diagnostiky trávicích obtíží a provádějí se na pracovišti, které má smlouvu s pojišťovnou. V mnoha soukromých centrech však bývají poskytovány jako samoplátcovské.
Vyšetření, jako je test DAO, domácí rychlotesty či komerční IgG panely, pojišťovny zpravidla nehradí, protože nejde o standardní část klinické diagnostiky. Před objednáním testu se proto vyplatí ověřit si, zda má konkrétní ambulance nebo laboratoř smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou.
Proč test na potravinovou intoleranci neodkládat
Pokud se u vás opakují trávicí obtíže, kožní reakce, migrény či nevysvětlitelná únava, není vhodné čekat, zda to „samo přejde“. Neléčená intolerance může dlouhodobě zatěžovat trávicí trakt i imunitu a často vede k dalším problémům, kterým se dá předejít včasnou diagnostikou. Test dokáže jasně ukázat, jaký mechanismus v těle nefunguje správně – zda chybí enzym, je narušené vstřebávání nebo existuje problém s histaminem.
Správně zvolený test spolu s odborným vedením vám může výrazně zlepšit kvalitu života. Umožní pochopit, kterým potravinám se vyhnout, které jen omezit a jak nastavit stravu tak, aby tělo konečně fungovalo bez zbytečného přetížení. Pokud máte podezření na intoleranci, je to dobrý důvod dopřát si vyšetření a zjistit, co vaše tělo skutečně potřebuje.
Zdroj úvodnej fotky: Depositphotos
