Na světě existují místa, kde příroda ukazuje svou nekompromisní sílu v nejextrémnějších podobách. Představte si hořící poušť, kde teploty dosahují hranice možného přežití, nebo ledovou pustinu, kde i nejmenší závan větru pronikne až do kostí.
Jsou tu oblasti, kde kyslík téměř neexistuje, a místa, kde vítr fouká s takovou silou, že dokáže roztrhat domy na kusy. Navzdory těmto nelítostným podmínkám se tam někteří odvážlivci rozhodli žít a denně čelí nepředstavitelným výzvám, které si většina z nás dokáže představit jen v dokumentech o extrémních podmínkách na Zemi.
Jak vypadá život v oblastech, kde slunce spaluje zeminu na prach, voda je vzácnější než zlato a člověk musí bojovat s extrémními teplotami, toxickým vzduchem či neustálými přírodními katastrofami? Jaká tajemství skrývají tato nehostinná místa, kde přežití závisí na dokonalé adaptaci? Pojďte se s námi podívat na ty nejextrémnější kouty naší planety, kde by si jen málokdo troufl strávit byť jediný den.
Nejchladnější místo na Zemi – Ojmjakon, Rusko
Uprostřed nekonečných zasněžených plání ruské Sibiře leží Ojmjakon – vesnice, kterou mnozí považují za nejchladnější trvale obývané místo na světě. Nachází se dva dny jízdy od města Jakutsk a její přibližně 500 obyvatel denně zápasí s teplotami, které by většinu lidí donutily okamžitě utíkat do tepla.
Zimy jsou zde neúprosné, průměrná teplota klesá na -50 °C a v nejkratších dnech slunce vykoukne jen na tři hodiny. Každý krok venku si vyžaduje důkladnou přípravu – v takovém mrazu zamrzá nejen voda, ale i řasenka na řasách a inkoust v perech.
Ojmjakon drží rekord jedné z nejnižších teplot naměřených na obývaném místě – v roce 1924 zde teploměr ukázal neuvěřitelných -71,2 °C, což dnes připomíná památník na náměstí.
Navzdory extrémní zimě však tato oblast dokáže překvapit – v letních měsících teploty někdy vystoupí až na 34 °C, čímž vytvářejí fascinující kontrast. Obyvatelé se však přizpůsobili drsným podmínkám a nadále odolávají nelítostnému chladu v místě, kde zima nikdy úplně nekončí.
PINTEREST/Caro Toro
Nejsušší místo na Zemi – Arica, poušť Atacama, Chile
Vysušená a nehostinná, ale zároveň fascinující – taková je poušť Atacama, která drží rekord jako nejsušší místo na Zemi. V některých jejích oblastech nepršelo už neuvěřitelných 500 let, čímž překonává jakoukoliv představu o extrémním suchu.
Nedaleké město Arica v Chile je oficiálně nejsušším městem planety, kde roční úhrn srážek dosahuje v průměru jen 0,761 mm. Pro srovnání, i ty nejvyprahlejší oblasti Sahary dostanou mnohem více vláhy. Navzdory tomu se zde pod žhavým sluncem rozprostírá fungující město, které vzdoruje nepříznivým podmínkám.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že taková pouštní oblast není vhodná pro život, Arica dokazuje opak. Město je domovem více než 220 000 lidí a jeho význam roste díky strategické poloze při Tichém oceánu, blízkosti Panamerické dálnice a prosperujícímu zemědělství v úrodných údolích Azapa a Lluta.
Díky inovativním zavlažovacím systémům se zde daří pěstovat ovoce, které putuje na mezinárodní trhy. Arica je důkazem toho, že i na místě, kde téměř nikdy neprší, může lidská odolnost a vynalézavost vytvořit podmínky pro život.
Nejrizikovější místo na Zemi – Vanuatu, jižní Tichý oceán
Pokud existuje místo, kde se příroda neustále snaží testovat hranice lidské odolnosti, je to souostroví Vanuatu. Tento ráj na první pohled ukrývá jedno z nejrizikovějších prostředí pro život – aktivní sopky, ničivá zemětřesení, smrtící tsunami a tropické cyklóny jsou zde na denním pořádku.
Podle světového indexu rizika OSN je Vanuatu nejnebezpečnějším místem pro život, kde obyvatelé čelí neustálým hrozbám vyplývajícím z jeho geologické a klimatické polohy. Krása lagun a exotických pláží tak přichází s krutou daní – nejistotou, zda bude jejich domov zítra ještě stát.
Hrozby však nepřicházejí jen z podzemí, ale i z atmosféry a oceánu. Satelitní údaje ukazují, že hladina moří v okolí Vanuatu od roku 1993 stoupá tempem přibližně 6 mm za rok, zatímco průměrná teplota se do roku 2030 může zvýšit o další 1 °C v důsledku klimatických změn.
Ostrovy jsou tak ohroženy nejen přírodními katastrofami, ale i postupným mizením pod hladinou oceánu. A když se přidá ničivá síla tropických cyklónů, situace se ještě více komplikuje – v dubnu 2020 zasáhla Vanuatu bouře Harold s větrem o síle 250 km/h, přičemž zanechala za sebou spoušť, kterou místní obyvatelé cítí dodnes.
PINTEREST/TRAVELBOOK.de
Nejvíce znečištěné místo na Zemi – La Oroya, Peru
La Oroya, město ukryté v andských horách centrálního Peru, je smutným příkladem toho, jaké ničivé mohou být důsledky průmyslového znečištění. Přibližně 25 000 obyvatel zde každý den dýchá vzduch nasycený nebezpečně vysokými koncentracemi arzénu, olova a oxidu siřičitého.
Kyselé deště zde již dávno zničily většinu vegetace a místní obyvatelé čelí vážným zdravotním rizikům, zejména v podobě respiračních onemocnění a otravy těžkými kovy. V tomto dusivém prostředí je těžké si představit běžný život, ale La Oroya zůstává domovem pro tisíce lidí, kteří jsou často nuceni volit mezi zdravím a ekonomickým přežitím.
Za ekologickou katastrofou stojí místní tavírna, kterou vlastní společnost Doe Run Peru. Závod zpracovává různé kovy včetně zlata, stříbra, bismutu a kadmia, ale zároveň je hlavním zdrojem znečištění v regionu. V roce 2007 byla La Oroya zařazena mezi nejznečištěnější místa na světě podle Kovářského institutu.
Ačkoliv se v posledních letech podnikají kroky ke zlepšení situace a snížení ekologické zátěže, boj za čistý vzduch a zdravější prostředí je stále daleko od vítězství.
Nejizolovanější místo na Zemi – Tristan da Cunha, jižní Atlantik
Uprostřed nekonečných vod jižního Atlantiku, daleko od jakéhokoliv kontinentu, leží maličká skupina ostrovů, kde se život řídí vlastními pravidly. Tristan da Cunha, známý jako nejizolovanější trvale obývané místo na světě, je domovem jen 246 lidí, kteří žijí daleko od moderního světa.
Žádné letiště, žádná rychlá doprava, žádná možnost jen tak odejít. Tato odlehlost však není jen romantickou představou o úniku od civilizace – je tvrdou realitou každodenního života. Pokud byste se chtěli dostat na tento kousek země, připravte se na šestidenní plavbu lodí z Jižní Afriky, která je nejbližším spojením se zbytkem světa, ale stále vzdálená neuvěřitelných 2 430 km.
Na Tristan da Cunha nefungují donáškové služby, internet je omezený a zásobování přichází jen několikrát do roka. Obyvatelé se spoléhají na tradiční způsob života – lov ryb, zemědělství a vzájemnou pomoc. Navzdory drsné izolaci se zde vytvořila silná komunita, kde každý zná každého a kde se lidé musí spoléhat na vlastní schopnosti.
I když by se tu pravděpodobně donáškové služby neuchytily, Tristan da Cunha dokazuje, že člověk si dokáže najít domov i na místech, kam by se většina z nás nikdy neodvážila.
PINTEREST/Oceanwide Expeditions
Nejizolovanější osídlení v Arktidě – Ittoqqortoormiit, Grónsko
V Grónsku, na pobřeží obklopeném ledovými vodami a nekonečnými bílými pláňami, leží Ittoqqortoormiit – osada, jejíž název je stejně náročné vyslovit, jako je tam náročné žít. S pouze 452 obyvateli patří mezi nejosamělejší komunity na světě, kde se život řídí neúprosnými pravidly Arktidy.
Přístav je využitelný jen pár měsíců v roce, zima zde trvá téměř nepřetržitě a jediné pravidelné spojení s civilizací zajišťuje vrtulník nebo občasná loď. Navzdory tomu se ti, kdo zde žijí, naučili přežít v jedné z nejtvrdších oblastí na planetě – lovem, rybolovem a neuvěřitelnou odolností vůči extrémním podmínkám.
Život v Ittoqqortoormiite je jen pro ty, kteří jsou ochotni přijmout drsná pravidla severu. Neexistují zde cesty, obchody jsou zásobovány jen sporadicky a zimní měsíce přinášejí nepřetržitou tmu.
Obyvatelé se spoléhají na tradiční metody lovu tuleňů, ledových medvědů a rybolovu, přičemž jejich přežití závisí na schopnosti pracovat s přírodou, a ne proti ní. Místo, kde je brada výhodou, ruce musí být pevné a pěst občas rozhoduje více než slova – Ittoqqortoormiit je surovým, ale fascinujícím příkladem toho, jak člověk dokáže přežít i na samém okraji světa.
Nejvýše položené město na Zemi – La Rinconada, Peru
V srdci peruánských And, v nadmořské výšce neuvěřitelných 5 100 metrů, se nachází La Rinconada – nejvýše trvale obývané město na světě. Život zde není pro slabé povahy. Kyslíku je o polovinu méně než na úrovni moře, teploty zřídka vystoupí nad bod mrazu a záchvaty výškové nemoci jsou běžnou součástí každodenního života.
Navzdory těmto nehostinným podmínkám zde žije přibližně 50 000 lidí. Co je sem přivádí? Zlato. La Rinconada je moderním městem zlaté horečky, kde tisíce horníků hledají štěstí v neoficiálních a neregulovaných dolech roztroušených v okolních horách.
Město však není jen extrémně vysoké, ale i extrémně drsné. Chybí zde kanalizace, pitná voda a většina základních služeb, na které jsou lidé zvyklí. Obyvatelé žijí v plechových domech, často bez topení, a přizpůsobují se drsným podmínkám každého dne.
Práce v dolech je nebezpečná, nepředvídatelná a často špatně placená, ale mnozí v ní vidí jedinou šanci na lepší život. La Rinconada je místo, kde se sny o bohatství setkávají s realitou přežití v jednom z nejextrémnějších obývaných míst na Zemi.
PINTEREST/The Guardian_984_0_.webp)
Nejvlhčí místo na Zemi – Mawsynram, Indie
Pokud si představujete déšť jako občasnou sprchu, v Mawsynramu to znamená nekonečný vodopád z nebe. Tato malá vesnička v severovýchodní Indii drží rekord jako nejvlhčí místo na světě, přičemž ročně zde spadne neuvěřitelných 11 871 mm srážek.
Monzunové deště zde neznají přestávku – z oblohy se valí vodní masy tak intenzivně, že místní obyvatelé si běžně chrání hlavu nejen deštníky, ale i tradičními proutěnými pokrývkami, které jim umožňují alespoň trochu fungovat v nekonečném lijáku. Mawsynram se dokonce dostal do Guinnessovy knihy rekordů jako místo s nejvyššími průměrnými srážkami na světě.
Jen pár kilometrů odtud leží Cherrapunji, další extrémně deštivé místo, které si drží rekord v největším množství srážek naměřeném v průběhu jednoho měsíce a jednoho roku. Ať už je oficiální rekord jakkoliv těsný, jedno je jisté – usušit prádlo venku je zde téměř nemožné.
Obyvatelé Mawsynramu se však naučili žít v harmonii s tímto neúprosným klimatem a navzdory neustálému dešti dokáží své tradiční domy i životní zvyklosti přizpůsobit nekonečné vlhkosti, která tuto oblast činí jedinečnou.
Nejvíce zalidněné místo na Zemi – Manila, Filipíny
Pokud existuje město, kde je každý centimetr čtvereční vzácným prostorem, je to Manila – pulzující srdce Filipín a jedno z nejhustěji obývaných měst na světě. S neuvěřitelnou hustotou obyvatelstva kolem 42 857 lidí na kilometr čtvereční se zde život odehrává doslova plece při pleci.
Úzké uličky jsou neustále přeplněné, trhy překypují ruchem a doprava je nikdy nekončící výzvou. Navzdory tomuto přelidnění však Manila překypuje energií – je městem kontrastů, kde se moderní mrakodrapy tyčí nad rušnými tradičními čtvrtěmi a kde se v chaosu nachází jedinečný rytmus života.
V Manile neexistuje prostor na soukromí v běžném slova smyslu – domy, stánky, podniky a ulice se proplétají v organické symbióze, kde každý kousek místa znamená šanci na obživu. Ačkoliv takové extrémní přelidnění přináší množství výzev, jako je dopravní kolaps, chybějící infrastruktura a sociální nerovnosti, Manila zůstává neodmyslitelnou součástí filipínské identity.
Její obyvatelé jsou známí svou přizpůsobivostí a odolností, díky čemuž toto město žije v neustálém pohybu, pulzující energií milionů lidí, kteří ho nazývají domovem.
Zdroj úvodnej fotky: PINTEREST/LaFoRg, PINTEREST/Mahtab Munna
