Každá životní etapa má své slepé místa, ale právě v mládí člověk často nevidí důsledky rozhodnutí, která dělá. Mnoho mladých lidí se drží toho, co je pohodlné, snaží se zapadnout, obávají se selhání a nechávají se vést tím, co od nich očekává okolí. Až později zjistí, že některé z těchto zvyků jim vzaly čas, energii i sebevědomí.
Nejčastěji litujeme ne dramatické omyly, ale dlouhé roky, které jsme strávili v nefunkčních vztazích, v komfortní zóně, ve strachu ze selhání či ve snaze být pro všechny „dost dobrý“. Tento článek přináší deset chyb, které dělají mnozí mladí lidé (a možná nejen oni) – a které se mohou změnit na nejcennější životní lekce, pokud je dokážeme vidět včas.
1. Setrvávání v komfortní zóně
Komfortní zóna je příjemná – člověk přesně ví, co ho čeká, nic ho nepřekvapí a téměř nic ho nestojí energii. Problém je, že právě v ní se roky ztratí nejvíce příležitostí. Mnoho mladých lidí zůstává příliš dlouho v práci, která je nenaplňuje, ve městě, které jim už nic nedává, nebo u rutin, které je nikam neposouvají, jen proto, že je to bezpečné. Až později pochopí, kolik odvahy bylo třeba udělat krok vedle.
Nejčastější lítost nepřichází z toho, co člověk zkusí a nevyjde to, ale z toho, co nezkusil vůbec. Změna školy, první samostatné bydlení, nový projekt či život v jiném městě – to všechno jsou kroky, které sice nesou riziko, ale také obrovský růst. Kdo se bojí vykročit, často stojí na stejném místě i o pět let později.
2. Snaha zalíbit se všem
Mladý člověk snadno nabude pocitu, že musí být oblíbený a že spokojenost ostatních je víc než jeho vlastní pocit. Často se proto přizpůsobuje, souhlasí, mlčí, přemáhá se – jen aby se vyhnul kritice. Pravda však je, že ať se snažíte jakkoliv, nikdy nebudete sedět všem. A čím dřív se s tím smíříte, tím více lehkosti přijde do vašich vztahů i života.
Mnozí až v pozdější dospělosti pochopí, že lidé, kteří je mají rádi, nepotřebují dokonalost, ale autenticitu. A ti, kteří je kritizují za každý krok, si jejich snahu stejně neváží. Snaha zalíbit se všem člověka jen obírá o energii, která mohla jít na skutečně důležité věci. Méně uhlazenosti, více pravdy – to je recept na klid.
3. Dlouhé setrvávání v nefunkčních nebo toxických vztazích
V mládí máme sklon věřit, že láska dokáže vše. Že časem se partner změní, že hádky přejdou, že „to jen překonáme“. Mezitím však utíkají roky, sebevědomí klesá a hranice se posouvají směrem, který nikomu neprospívá. Držet se vztahu jen proto, že je známý a pohodlný, bývá jednou z největších životních chyb.
Lítost přichází později – když si člověk uvědomí, že mohl mít více klidu, pozornosti a respektu, jen by musel odejít dřív. Zdravý vztah vás nežere, nezmenšuje, nevyčerpává a nebere vám sebe sama. A toxický se nikdy nezlepší díky tomu, že v něm budete trpět déle. Odejít není selhání – je to jeden z nejodvážnějších kroků, které může mladý člověk udělat.
Depositphotos
4. Ztráta času s lidmi, kteří za to nestojí
V mládí často toužíme po velkém okruhu lidí, po pocitu, že někam patříme. A tak tolerujeme chování, které bychom později netolerovali ani den – nespravedlivé poznámky, jednostranná přátelství, lidi, kteří se ozvou jen tehdy, když něco potřebují. Až po čase si člověk uvědomí, kolik energie uteklo na vztahy, které ho nikam neposunuly a ani mu nepřinášely dobrý pocit.
Když se člověk podívá zpět, většinou lituje právě to, že se se správnými lidmi nestýkal více – a s těmi nesprávnými se stýkal zbytečně dlouho. Kvalitní vztahy nepřicházejí ve velkém počtu. Často jsou o dvou-třech lidech, se kterými se dá smát, sdílet i mlčet. A to je nakonec víc než deset přátelství, při kterých jste museli stále dokazovat svou hodnotu.
5. Snaha naplňovat očekávání rodičů
Mnoho mladých lidí bere život jako prostor, kde se mají zavděčit. Studují obor, který je nebaví, jdou do práce, která jim nic neříká, nebo se drží životního plánu, který není jejich vlastní. Dělají to proto, že nechtějí zklamat – ale přitom podkopávají sami sebe. Rodiče to často myslí dobře, ale jejich představa štěstí nemusí být tou vaší.
Skutečná dospělost začíná ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že rodičovská spokojenost nemůže být hlavním kompasem jeho života. Většina rodičů nakonec ocení, když jejich dítě žije svůj život – ne jejich. A ti, kteří to nikdy nepochopí, by stejně nebyli spokojení, ať uděláte cokoliv. Proto má větší smysl poslouchat vlastní touhy, tempo a směr, než honit se za oceněním, které se stále vzdaluje.
6. Obavy z chyb, selhání nebo odmítnutí
V mládí máme často pocit, že každé selhání je tragédie a každý omyl znak, že na to nemáme. Pravda je však úplně opačná – chyba je jen informace, zkušenost, která nás posouvá rychleji než cokoliv jiného. Mnoho mladých lidí zůstává stát na místě jen proto, aby se vyhnuli pocitu trapnosti, kritice nebo odmítnutí. No právě to je později mrzí nejvíc – ne to, co pokazili, ale to, co nezkusili.
Pokud se člověk podívá zpět, často si uvědomí, že ty nejdůležitější dveře v životě se otevřou až tehdy, když nasbírá odvahu zaklepat. A i když je někdo zabouchne, svět se nezhroutí – pouze ukáže směr, který byl od začátku správnější. Odmítnutí není důkaz nedostatečnosti, ale filtrace možností. Jen mladá verze nás samých to často ještě nevidí.
7. Snaha zvládnout vše sám
Mladí lidé mají občas velmi silnou potřebu ukázat, že jsou samostatní a že to „dají i bez pomoci“. Někdy je za tím hrdost, jindy strach z toho, že budou vypadat neschopně. Výsledkem však často bývá zbytečná únava, zahlcení povinnostmi a pocit, že svět od nich chce příliš mnoho.
A přitom ve většině případů stačí jen říct: „Potřebuji pomoc.“ Není to slabost, ale schopnost odhadnout své možnosti. Život je mnohem jednodušší, když si uvědomíme, že ne všechno musíme nést sami a že podpora může přijít z rodiny, přátel, partnerů nebo i od úplně nečekaných lidí. To, co mladí často přehlédnou, je fakt, že síla není v samotě, ale v týmové energii. Žádný velký životní krok nebývá dílem jednoho člověka.
Depositphotos
8. Finanční nevědomost
Mnozí si neuvědomí, jak drahé může být neznát zacházet s penězi. První výplaty často končí v restauracích, obchodech nebo na věcech, které potěší jen chvíli. Až později přijde moment, kdy člověk zjistí, že nemá rezervu, neví, kam se mu „ztrácejí“ peníze a co vlastně znamená finanční stabilita. O to více to bolí, když se najednou objeví nečekané výdaje nebo změna v životě, kterou je třeba finančně ustát.
Přitom základy nejsou komplikované – odkládat si alespoň malou část příjmu, sledovat své výdaje a přemýšlet, za co opravdu stojí utrácet. Upřímné uvědomění, že peníze jsou nástroj, který může usnadnit život, ne něco, co se má utrácet bez přemýšlení, dokáže změnit velmi mnoho. Čím dříve to člověk pochopí, tím méně stresu zažije později.
9. Podceňování zdraví
Tělo funguje fantasticky… až dokud jednoho dne nezačne dávat signály, že něco potřebuje. Únava, bolesti hlavy, žaludek „na vodě“, neustálý stres či nekvalitní spánek – to všechno jsou malé výstrahy, které se v mladších letech snadno ignorují. Vždyť „mám ještě čas“, „ono to přejde“ nebo „zítra začnu“. Ale tělo si všechno pamatuje.
Největší chybou není nezdravé jídlo či občasné přetížení, ale dlouhodobé ignorování toho, co nám tělo říká. Prevence, pravidelné kontroly, pohyb a respekt k vlastnímu zdraví dokáží předejít problémům, které se později řeší mnohem hůře. Péče o sebe není luxus, ale základní projev úcty k vlastnímu životu.
10. Hledání štěstí v budoucnosti namísto přítomnosti
Mnoho lidí žije s pocitem, že štěstí přijde „až“ – až dokončí školu, až si najdou partnera, až budou mít lepší práci, až vydělají více, až se něco změní. Jenže život neběží v budoucích časech. Utíká právě teď, v obyčejných dnech, které si často ani neuvědomujeme.
Odkládání radosti má jeden velký háček: budoucnost nepřijde přesně tak, jak si ji představujeme. A pokud se člověk nenaučí těšit z přítomnosti, nebude to vědět ani tehdy, když dosáhne všeho, o čem snil. Najít spokojenost v tom, co je teď – ne dokonalost, ale malé radosti – je jedna z nejdůležitějších životních dovedností.
Život není o bezchybnosti, ale o uvědomění
Na závěr je dobré si připomenout, že žádná generace nedělá věci dokonale – a ani nemusí. Důležité je vědět se na chvíli zastavit a přiznat si, že některá rozhodnutí nám život usnadní a jiná ho zkomplikují (a to v jakémkoliv věku). Chyby, které člověk udělá v mládí, nemusí být překážkou, ale spíše ukazatelem, který ukáže, co v životě funguje a co ne.
Uvědomění přichází postupně – někdy po letech, někdy po jednom silném zážitku. Čím dříve si však člověk začne všímat své návyky, vzorce chování a vlastní potřeby, tím snáze se rodí život, z kterého nepřichází lítost, ale klid. A právě o tom je dospívání i dospělost – ne o bezchybnosti, ale o rozumných krocích, které vedou k lepšímu, jednoduššímu a upřímnějšímu životu.
Zdroj úvodnej fotky: Freepik
