Láska patří k těm tématům, které fascinují lidi od nepaměti. Básníci o ní psali verše, spisovatelé na ní postavili celé romány a filmový průmysl by bez ní pravděpodobně přišel o polovinu svých scénářů. Přesto si mnozí z nás alespoň jednou položili otázku: Kolikrát se člověk během života skutečně zamiluje? Existuje jen jedna osudová láska nebo jich můžeme zažít více?
Nový výzkum amerických vědců přináší odpověď, která možná potěší romantiky i ty, kterým už někdo stihl zlomit srdce. Podle výsledků studie totiž většina lidí nezažije velkou lásku jen jednou. V průměru se prý skutečně a vášnivě zamilujeme přibližně dvakrát za život. Pokud vám tedy první velký vztah nevyšel podle představ, věda naznačuje, že příběh se ještě nemusí končit.
Kolikrát se člověk během života zamiluje?
Podle výzkumu publikovaného v odborném časopise Interpersona většina lidí zažije intenzivní romantickou lásku přibližně dvakrát během života. Nejde však o pevné pravidlo. Někteří lidé se zamilují pouze jednou, jiní zažijí velkou lásku víckrát.
Co ovlivňuje lásku?
- Většina lidí se intenzivně zamiluje přibližně dvakrát za život.
- První láska je často nejpamátnější kvůli novým emocím.
- Láska na první pohled je silná přitažlivost, ne vždy hluboký vztah.
- Zamilování může přijít i po padesátce či šedesátce.
- Psychologové zdůrazňují kompatibilitu, respekt a komunikaci.
- Emocionální zlomení srdce může mít i fyzické projevy (Takotsubo syndrom).
Co znamená „skutečně se zamilovat“?
Než se podíváme na samotné výsledky výzkumu, stojí za to zamyslet se nad tím, co vlastně znamená skutečná láska.
Ne každá náklonnost, flirt či krátkodobé poblouznění se dá označit za hluboké zamilování. Vědci ve výzkumu zkoumali intenzivní romantické city, které výrazně ovlivňují naše chování, emoce i způsob myšlení. Jde o stav, kdy na druhého člověka myslíme od rána do večera, kdy nám jeho zpráva dokáže zlepšit celý den a kdy se naše plány najednou začnou přirozeně točit kolem společné budoucnosti.
Jinými slovy, nejde o to, že se nám někdo líbí na firemním večírku nebo že tři dny sledujeme profil sympatického člověka na Instagramu. Mluvíme o lásce, která dokáže změnit život.
Rozdíl mezi zamilovaností a skutečnou láskou
Zamilovanost a láska se často zaměňují, ale nejde o to samé. Zamilovanost bývá intenzivní, vzrušující a často doprovázená idealizováním partnera. Člověk má pocit, že našel dokonalou osobu a přehlíží její nedostatky.
Skutečná láska vzniká postupně. Objevuje se ve chvíli, kdy partnera poznáváme i s jeho slabostmi, ale přesto se rozhodujeme zůstat. Zatímco zamilovanost je hlavně o emocích, láska stojí i na důvěře, respektu a společném budování vztahu.
Vědci tvrdí: Většina lidí zažije velkou lásku dvakrát
Výsledky studie publikované v odborném časopise Interpersona ukázaly, že průměrný člověk zažije vášnivou romantickou lásku přibližně dvakrát během života. To však neznamená, že každý z nás má přesně dvě „správné“ příležitosti a pak se romantická část života definitivně uzavře. Lidé jsou různí a stejně různé jsou i jejich životní příběhy.
Přibližně 28 procent respondentů uvedlo, že se skutečně zamilovali pouze jednou. Na opačném konci spektra se nacházejí lidé, kteří zažívají intenzivní zamilování opakovaně. Výzkum dokonce ukázal, že asi 11 procent populace se zamilovává poměrně pravidelně.
A potom jsou tu ti, kteří tvrdí, že se ještě nikdy skutečně nezamilovali. To může znít smutně, ale odborníci upozorňují, že každý člověk vnímá lásku jinak. Někteří ji rozpoznají okamžitě, jiní až s odstupem let.
Proč se nám zdá, že první láska je nenahraditelná?
Téměř každý si pamatuje svou první velkou lásku. Ať už skončila pohádkově, nebo katastrofálně, zůstává uložena hluboko v paměti. Psychologové vysvětlují, že první intenzivní zamilování bývá výjimečné proto, že mozek nemá s podobnými emocemi zkušenost. Každý pocit, každé setkání a každý polibek se proto zapisují mnohem silněji. Proto si i po letech mnozí pamatují vůni parfému své první lásky. To však neznamená, že další lásky jsou méně hodnotné. Často jsou právě zralejší, klidnější a stabilnější.
Dá se vědecky vysvětlit láska na první pohled?
Láska na první pohled patří mezi nejromantičtější představy, jaké známe. Otázkou však je, zda opravdu existuje. Vědci se domnívají, že za tímto jevem stojí kombinace biologie, psychologie a okamžité přitažlivosti. Náš mozek dokáže během několika sekund vyhodnotit obrovské množství informací – od vzhledu a hlasu až po neverbální signály či způsob pohybu.
Některé výzkumy naznačují, že první dojem si vytváříme už v průběhu několika sekund od setkání. Pokud mozek vyhodnotí druhého člověka jako atraktivního a kompatibilního, může spustit silnou emocionální reakci.
To však ještě nemusí znamenat lásku v pravém smyslu slova. Spíše jde o velmi intenzivní přitažlivost, která může – ale nemusí – přerůst do hlubšího vztahu. Přesto si přiznejme, že představa, že někoho potkáme v kavárně, v knihkupectví nebo při výběru avokád v supermarketu a okamžitě přeskočí jiskra, má stále své kouzlo. Koneckonců jsme stále ty dívky, které sní.
Magnific
Může být zlomené srdce skutečně fyzickou bolestí?
Pokud jste někdy prožili bolestivý rozchod, pravděpodobně znáte pocit, když vás doslova bolí na hrudi, nemáte chuť jíst a máte pocit, že vám někdo vzal kus života.
Vědci už roky upozorňují, že mozek zpracovává emocionální bolest velmi podobným způsobem jako bolest fyzickou. Oblasti mozku aktivované při odmítnutí nebo ztrátě partnera se překrývají s oblastmi, které reagují na fyzické zranění. Existuje dokonce i reálný zdravotní stav nazývaný Takotsubo syndrom, známý jako syndrom zlomeného srdce.
Jde o dočasné oslabení srdečního svalu vyvolané extrémním stresem nebo silným emocionálním zážitkem. Ačkoli je tento stav poměrně vzácný, ukazuje, že spojení mezi psychikou a tělem je mnohem silnější, než si mnozí myslí.
Typy lásky během života zažíváme
Když se řekne láska, většina z nás si představí jeden univerzální pocit. Psychologové však upozorňují, že romantická láska nemá pouze jednu podobu. V průběhu života můžeme zažít více druhů lásky a každá z nich nás může naučit něco jiného.
První bývá často takzvaná idealizovaná láska. Obvykle přichází v mládí, kdy ještě nemáme mnoho zkušeností a partnera vidíme přes růžové brýle. Právě proto bývá první velká láska tak intenzivní. Nezamilováváme se jen do člověka, ale i do představy o lásce samotné.
Později může přijít vášnivá láska, kterou doprovází silná fyzická přitažlivost, motýli v břiše a neustálá touha být s druhým člověkem. Je nádherná, ale často i chaotická. Právě tento typ lásky bývá nejčastěji zobrazován ve filmech a romantických románech.
S přibývajícími lety mnozí lidé objeví zralou partnerskou lásku. Ta už nestojí pouze na vášni, ale i na důvěře, respektu a společných hodnotách. Často bývá stabilnější a hlubší.
Existuje i láska, kterou mnozí popisují jako setkání se spřízněnou duší. Jde o vztah, při kterém máme pocit výjimečného porozumění a přirozeného spojení. Někteří věří, že takový člověk existuje pro každého, jiní tvrdí, že spřízněných duší můžeme během života potkat více.
A pak je tu láska, která přichází po velkých životních zkouškách – po rozvodu, ztrátě partnera nebo po období, kdy jsme si mysleli, že už nikdy nebudeme milovat. Právě ta bývá často překvapivě silná, protože ji doprovází větší sebepoznání a méně iluzí.
Existuje osudová láska?
Tato otázka rozděluje lidi na dva tábory. První věří, že pro každého existuje jedna jediná spřízněná duše. Druhý tvrdí, že láska je především o kompatibilitě, načasování a ochotě budovat vztah.
Zajímavé je, že podle výzkumu až 60 procent dospělých stále věří v lásku na první pohled nebo v osudová setkání. A upřímně? Je na tom něco krásného. I v době algoritmů, seznamovacích aplikací a umělé inteligence si stále chceme myslet, že některá setkání jsou jednoduše předurčená.
Věda sice umí vysvětlit hormony, chemické procesy a psychologické mechanismy přitažlivosti, ale jen těžko dokáže úplně změřit pocit, když se na někoho podíváte a máte pocit, jako byste ho znali celý život.
Proč si některé lásky pamatujeme celý život?
Možná jste šťastně zadaní, možná už máte rodinu, a přesto si stále dokážete vybavit jméno své první lásky, její úsměv nebo dokonce vůni parfému. Když se zamilujeme, mozek zaplaví vlna dopaminu, oxytocinu a dalších chemických látek spojených s odměnou a potěšením. Čím silnější emoce prožíváme, tím výrazněji se daná zkušenost zapisuje do naší paměti.
První láska bývá navíc často spojená s množstvím „poprvé“. První polibek, první zklamání, první velká očekávání. Mozek si nové a emocionálně intenzivní zážitky pamatuje mnohem lépe než běžné každodenní události. To je i důvod, proč si mnozí lidé po desetiletích pamatují detaily prvního zamilování, ale nevědí si vzpomenout, co dělali minulý úterý. Neznamená to však, že první láska byla automaticky největší. Znamená to jen, že byla první.
Je dnes hledání lásky náročnější?
Výzkum přinesl i jeden zajímavý poznatek. Více než polovina mladých lidí uvedla, že při hledání partnera pociťuje větší tlak než předchozí generace. Není se ale čemu divit.
Dnes máme teoreticky nekonečné možnosti výběru. To zároveň vede k opačnému efektu. Místo větší spokojenosti přichází pocit, že někde může existovat ještě lepší partner. Psychologové tento jev označují jako paradox volby. Čím více možností máme, tím hůře se rozhodujeme.
Kdysi jste se seznámili na tancovačce, ve škole nebo přes kamarády. Dnes můžete za jeden večer projít stovky profilů a přesto mít pocit, že jste nikoho nenašli.
Dokonalý partner možná vůbec neexistuje
Dalším zajímavým zjištěním výzkumu je odhad odborníků, podle kterého je pravděpodobnost nalezení skutečně „ideálního“ partnera přibližně pět procent. To může znít deprimující, ale ve skutečnosti jde o dobrou zprávu. Dokonalý partner totiž pravděpodobně neexistuje.
Existují však lidé, se kterými si umíme vytvořit zdravý, bezpečný a láskyplný vztah. A to je mnohem hodnotnější než romantická představa člověka bez jediné chyby. Takový jednoduše neexistuje. Kdybychom všichni čekali na absolutně dokonalého partnera, lidstvo by pravděpodobně dávno vymřelo.
Co se děje v mozku, když se zamilujeme?
Zamilování není jen jakýsi poetický stav. Je to doslova biologická bouře. Během prvních fází lásky se v mozku zvyšuje hladina dopaminu, serotoninu a dalších chemických látek spojených s odměnou a potěšením. Aktivují se podobná centra jako při velmi příjemných zážitcích.
Proto nám zamilování dokáže zlepšit náladu, zvýšit energii a dokonce ovlivnit chuť k jídlu či kvalitu spánku. Někteří vědci dokonce přirovnávají první fáze zamilování k mírné formě závislosti. A pokud jste někdy čekali tři hodiny na odpověď na zprávu a každých pět minut kontrolovali telefon, pravděpodobně víte, o čem mluví.
Dá se zamilovat i po čtyřicítce, padesátce nebo šedesátce?
Jednoznačně ano. Jedním z největších mýtů je představa, že velké lásky patří jen mladým. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že schopnost zamilovat se přetrvává během celého života.
Rozdíl je jen v tom, že s přibývajícími lety přistupujeme k vztahům jinak. Méně idealizujeme, více vnímáme realitu a lépe poznáme sami sebe. A možná právě proto bývají pozdější lásky klidnější a hlubší. Ačkoli přiznejme si, občasná romantická drama zřejmě patří k lidské povaze bez ohledu na věk.
Magnific
Znáky, že nejde jen o poblouznění
Někdy je těžké rozlišit, zda prožíváme skutečnou lásku, nebo jen krátkodobé poblouznění. Ačkoli neexistuje univerzální recept, psychologové upozorňují na několik signálů, které naznačují, že jde o něco hlubšího a trvalejšího.
Mezi nejčastější znaky skutečné lásky patří:
- Cítíte se klidně a bezpečně: Ano, stále tam mohou být motýli v břiše, ale zároveň máte při druhém člověku pocit jistoty a důvěry.
- Můžete být sami sebou: Nemáte potřebu hrát roli dokonalého partnera. Ukazujete své silné stránky i nedokonalosti bez strachu z odmítnutí.
- Přirozeně přemýšlíte o společné budoucnosti: Nemusí jít hned o svatební plány, ale o pocit, že si druhého člověka umíte představit ve svém životě i o několik let.
- Respektujete se navzájem: Skutečná láska není slepé obdivování. Vidíte i chyby partnera, ale přesto si ho vážíte a přijímáte ho takového, jaký je.
- Těší vás štěstí toho druhého: Jeho úspěchy nevnímáte jako konkurenci, ale upřímně se z nich dokážete radovat.
- Dokážete řešit konflikty bez toho, abyste chtěli odejít při prvním problému: Neshody vás nerozdělují, ale učí lépe komunikovat a hledat společná řešení.
- Vztah nestojí jen na fyzické přitažlivosti: Samozřejmě, jiskra je důležitá, ale stejně rádi spolu trávíte čas, povídáte si nebo jednoduše mlčíte vedle sebe.
- Myslíte na partnera i v běžných situacích: Nejen když vám chybí nebo když prožíváte romantické chvíle, ale i při každodenních maličkostech.
- Podporujete vzájemný růst: Skutečná láska vás nebrzdí, ale motivuje stát se lepší verzí samých sebe.
- Zůstáváte spolu i v méně romantických momentech: Protože láska se neukazuje jen během víkendových pobytů či dovolených, ale i v pondělí ráno, když jste oba nevyspalí, nervózní a v lednici zůstal jen ten jeden jogurt.
Poblouznění totiž často miluje ideální představu člověka. Skutečná láska dokáže milovat i realitu.
Kolikrát se tedy můžeme zamilovat?
Pokud máme věřit vědě, většina lidí zažije skutečně intenzivní lásku přibližně dvakrát za život. Někdo jednou, někdo víckrát a někdo na svou velkou lásku teprve čeká. Důležité však je, že neexistuje univerzální počet ani přesný scénář, podle kterého by se měl náš romantický život odvíjet.
Můžete už kráčet po boku člověka, kterého vám život poslal do cesty. Možná se vaše příběhy už dávno spojily a možná se jejich kapitoly teprve mají setkat. Někdy totiž ty nejdůležitější setkání přicházejí zcela nenápadně – při obyčejném rozhovoru, během všedního dne nebo v chvíli, kdy je nejméně očekáváme.
Jedno však zůstává neměnné. Od pradávných příběhů až po dnešní dny se ukazuje, že láska patří k největším darům, které člověk může během svého života poznat. Je silou, která proměňuje obyčejné okamžiky na výjimečné, dává naději tam, kde jí ubývá, a připomíná nám, že některé věci mají větší hodnotu než všechno ostatní, co si dokážeme nahromadit.
FAQ: Kolikrát se člověk během života zamiluje?
Kolikrát se člověk podle vědců skutečně zamiluje?
Podle výzkumu publikovaného v odborném časopise Interpersona většina lidí zažije hlubokou romantickou lásku přibližně dvakrát během života.
Je normální zamilovat se pouze jednou za život?
Ano. Téměř třetina respondentů ve výzkumu uvedla, že zažila intenzivní zamilování pouze jednou.
Existuje láska na první pohled?
Mnozí odborníci se domnívají, že jde spíše o velmi silnou okamžitou přitažlivost. Přesto až 60 procent dospělých věří, že láska na první pohled existuje.
Můžeme se zamilovat i ve vyšším věku?
Určitě ano. Schopnost vytvářet romantické city nezaniká v žádném věku a mnohé velké lásky vznikají i po padesátce nebo šedesátce.
Proč je dnes hledání partnera náročnější?
Odborníci upozorňují na tlak sociálních sítí, seznamovacích aplikací a nekonečných možností výběru, které mohou ztěžovat rozhodování i budování vztahů.
Existuje dokonalý partner?
Většina psychologů se shoduje, že dokonalý partner neexistuje. O mnohem důležitější je kompatibilita, komunikace, respekt a ochota společně budovat vztah.
Zdroj úvodnej fotky: Magnific
0 komentárov