Proč se ženy v roce 2026 bojí mít děti? To v nás spouští více úzkosti než pravdy

Ještě relativně nedávno bylo mateřství považováno za přirozený a téměř automatický krok v životě ženy. Otázka „kdy budeš mít děti?“ zaznívala spíše než to, zda je žena vůbec chce. Čím dál více žen mateřství odkládá, zvažuje nebo o něm otevřeně pochybuje. A s tímto zvažováním přichází i strach.

Strach, který nesouvisí s nedostatkem lásky k dětem, ale s hlubokým pochopením důsledků. Ženy dnes velmi dobře vědí, že dítě nezmění jen denní režim. Změní vztahy, tělo, kariéru, psychiku i vlastní identitu. Proto ženy přestaly mateřství idealizovat. Mají přístup k informacím, zkušenostem jiných žen i k odborným datům. Vidí nejen krásu, ale i náročnost. A čím více informací mají, tím méně se rozhodují impulzivně.

Strach versus biologické hodiny

Téma biologických hodin se v diskusích o mateřství objevuje téměř automaticky. Co jste si možná i všimli, často je to však spíše nástroj nátlaku než věcná informace. Ženy ji poslouchají z okolí, médií, rodiny, ale i z vlastních vnitřních monologů. V realitě je však vztah mezi strachem a biologií mnohem komplexnější, než se obvykle prezentuje.

Ano, ženská plodnost má své biologické limity. Zároveň však moderní medicínská data ukazují, že velká část žen dnes otěhotní i po třicítce, a to bez komplikací. Rozhodující faktor přitom není jen věk, ale celkový zdravotní stav, hormonální rovnováha, životní styl, stres a psychická pohoda. Jinými slovy, biologie není stopka, která se v určitý den neodvratně zastaví. Je to systém, který reaguje na to, jak žena žije.

10 mýtů o přibírání během těhotenství – kterými tvrzeními se raději nestresovat?

Odhalte 10 nejčastějších mýtů o přibírání v těhotenství. Zjistěte, co se často tvrdí o váhovém přírůstku a jak se ve skutečnosti vyvíjí během těhotenství.

Právě tu vzniká ten paradox. Čím více informací ženy mají, tím více si uvědomují odpovědnost svého rozhodnutí. Strach z mateřství proto často nesouvisí s odmítáním dětí, ale s odmítáním iluzí. Ženy dnes nechtějí riskovat. Chtějí rozumět tomu, co je čeká – fyzicky, psychicky i existenčně. A to je zásadní rozdíl oproti minulým generacím.

Biologické hodiny by proto neměly být strašákem, ale rámcem reality. Ne argumentem, proč se rozhodnout rychle, ale informací, s kterou lze pracovat vědomě. Strach v tomto je jasným signálem, že žena bere své tělo i budoucí život vážně.

Proč se ženy bojí, že ztratí samy sebe?

Jedním z nejsilnějších a zároveň nejméně přiznávaných strachů je obava ze ztráty vlastní identity. Mateřství je často prezentováno jako naplnění ženskosti. Mnohé ženy ho však vnímají spíše jako její zásadní předefinování. Strach se netýká jen fyzické přítomnosti dítěte, ale i konce určité životní etapy. Spontánnost, možnost být sama se sebou, rozhodovat se bez ohledu na potřeby jiného člověka. Psychologické studie dlouhodobě ukazují, že právě toto vědomí změny je klíčovým zdrojem úzkosti. Jde o velmi racionální úvahu.

Ženy, které si vybudovaly vlastní svět, kariéru, vztahy a vnitřní stabilitu, často cítí strach, že mateřství tuto rovnováhu naruší. A že návrat k sobě samé nebude samozřejmý ani rychlý. A možná mají pravdu.

Proč se muži bojí méně?

Rozdíl v prožívání strachu z rodičovství mezi ženami a muži je další typ otázky, který se vynořuje poměrně často. Pro muže se rodičovství často začne dít až v momentě, kdy dítě přijde na svět. Pro ženy se začíná mnohem dříve, a to už v přemýšlení, v těle, v plánování budoucnosti.

Žena nese fyzické důsledky těhotenství, porodu i poporodního období. Zároveň je ve společnosti stále vnímána jako primární nositelka odpovědnosti za dítě, domácnost a emoční stabilitu rodiny. I v moderních vztazích se proto ženy častěji ptají otázky, které muži spíše odkládají: Jak to zvládnu? Co to udělá s mojí kariérou? Kdo se o mě postará, když se budu starat o všechny ostatní? A to je normální ... 

Proč někdy děti v dospělosti přeruší kontakt s rodiči? Kdo je na vině?

Proč někdy dospělé děti přeruší kontakt s rodiči? Psychologie rodinných hranic, příčiny odloučení a možnosti, jak vztah uzdravit.

Muži nejsou lehkovážní, ale systém je před důsledky rodičovství chrání více. Jejich tělo se nemění. Jejich profesionální dráha bývá narušena mnohem méně. Společenská očekávání jim častěji ponechávají kontinuitu identity. Ženy tyto rozdíly vidí a velmi přesně je vnímají.

Právě proto často váhají více. Na realitu se dívají komplexně. Vidí, co všechno se může změnit, a vědí, že ne všechny změny jsou reverzibilní. Tento rozdíl v perspektivě není slabostí žen, ale důsledkem jejich schopnosti myslet v souvislostech. Otázka tedy zůstává ... proč je systém stále nastaven tak, že se máme čeho bát?

Kariéra versus děti

Téma práce a kariéry patří k nejsilnějším faktorům, které ženy při rozhodování o dětech zvažují. Ženy se výrazně častěji než muži obávají negativního dopadu rodičovství na svou profesionální dráhu. Nejde však jen o finance. Jde o ztrátu jakéhosi tempa, kontaktů, respektu i profesní identity. Fenomén tzv. mateřské penalizace je dobře známý: ženy po návratu z rodičovské dovolené čelí nižší pravděpodobnosti povýšení, menším příležitostem i nižšímu ohodnocení.

V prostředí, kde je výkon úzce spjat s hodnotou člověka, se mateřství může jevit jako riziko. A tento strach není hypotetický. Je podložený zkušenostmi tisíců žen, které se snažily skloubit rodičovství s ambicemi. Často na úkor vlastního zdraví.

Strach z těhotenství a porodu

Další zásadní rovina strachu souvisí s tělem. Strach z těhotenství a porodu je reálný, častý a legitimní. Ženy se bojí bolesti, zdravotních komplikací, ztráty kontroly nad vlastním tělem i změn, které mohou být nevratné.

Moderní ženy vědí o rizicích, poporodních depresích, úzkostech, traumatech z porodu i dlouhodobých zdravotních dopadech. To, co bylo v minulosti zamlčováno nebo zlehčováno, je dnes otevřenou témou. Paradoxně právě tato informovanost zvyšuje obavy. Už nevstupujeme do mateřství s iluzí, že nějak to dopadne.

Jak dítě mění partnerský vztah?

Mnohé ženy se nebojí dítěte samotného, ale spíše toho, co to udělá s jejich vztahem. Se společným časem, intimitou, komunikací i rozdělením rolí. Výzkumy z oblasti rodinné psychologie potvrzují, že narození dítěte patří mezi největší zátěžové zkoušky partnerství.

7 způsobů chování dětí, které rodiče rozčilují, ale mohou signalizovat vysokou inteligenci

Některé chování dětí dokáže rodiče pořádně potrápit, ale psychologové tvrdí, že může být znakem vysoké inteligence. Zjistěte, o jaké chování jde!

Dítě často zvýrazní nerovnosti, které byly dříve méně viditelné – v péči o domácnost, emoční práci i odpovědnosti. Ženy se obávají, že i v moderních vztazích na ně automaticky připadne větší část péče. A že se z partnerky stane především manažerka rodiny. Není se čemu divit. Tento strach je běžný, ale není o dítěti. Je o tom, zda vztah v nové realitě obstojí.

Nejistota světa a tlak dokonalého mateřství

K individuálním obavám se přidává i širší společenský kontext. Ekonomická nejistota, rostoucí životní náklady, klimatická krize, geopolitické napětí i tlak sociálních sítí vytvářejí prostředí, ve kterém je těžké cítit se bezpečně.

Společnost zároveň vysílá protichůdné signály. Na jedné straně podporuje výkon, nezávislost a seberealizaci. Na druhé straně očekává, že mateřství bude přirozené, naplňující a zvládnuté s lehkostí. No jak jsme již zmínili, výzkumy potvrzují, že čím více mají ženy informací, tím méně si mateřství idealizují. A tím častěji i váhají.

Strach z toho mít děti není selháním. Není to nedostatek ženskosti ani egoismus. Je to logická reakce na svět, který klade na ženy enormní nároky. Být skvělou matkou, partnerkou i úspěšnou profesionálkou zároveň, a to samozřejmě bez prostoru na chyby. 

Myslím, že ženy děti chtějí, jen to berou mnohem vážněji než kdykoli předtím. Měli bychom se proto ptát, co jako společnost můžeme udělat proto, abychom se bát nemuseli.

Zdroj úvodnej fotky: Freepik